zjevů západoevropského básnictví k nám, jemný
zn alel> zevní formy, pravý virtuos v kresbě
soustředěného profilu básníkova - u něho kritika jest
po prvé v Čechách slovesným uměním, přiznávajícím
:se ke krajnímu individualismu; v tom následovala
ho hlavně A než k a S c h u I z o v á.

Velký pI'erod českého duševního života na rozhraní
osmdesátých a devadesátých let dál se ve jménu
kritiky; ovšem kritika literární šla tu ruku v ruce
s kritikou vědeckou, politickou a společenskou ¨
po leckteré stránce pokráčováno ve snahách starší
"kritiky moravské". První vůdce reformnlho smčru
T. G. M a s a I' y k zdůrazňoval jako kritik mravně
společenské otázky v literatuře a hodnotil domllcí
i cizí díla dle opravdovosti, s jakou je řeší neb v rámci
reality ztělesňují; žáky jeho moralistnč sociologické
metody jsou oba předčasnč zesnulí kritikové bolestí
a vad národního organismu, Hub e rtG o r d o n
S cha u e I' a Art u š Dr t i I, i pozorný diagnostik
Ji n dři c h Vod á k, mistr referátu divadelního.
Prudká vlna literárního převratu vynesla také
některé kritické žurnalisty, jichž význam byl hlavně
propagační, jmenovitě průkopníka zprvu
naturalismu, později národní literatury V i I é maM r
št í k a a horujícího eklektika F. V. Kr e j čí ho,
který neúnavně zjišťuje účast "moderního" umční
při přetvoření společnosti v duchu socialistickém;
velmi mnoho kritické inspirace a luitického umění
obsahují i feuilletony J. S. Ma cha r o v y.

Vlastním tvůrcem soudobé české kritiky literární
jest F. X. Š a I d a, dovršitel zakladatelského· činu
Durdíkova. Začátky Šaldovy prosluly trojnásobně:
prudkou odvahou, s níž rozebral umělecké nedostatky
dotavadní české poesie; vytrvalým úsilim orientovati

7°