Nástin vývoje české kritiky literární. Na prahu novočeského vývoje duševního a slovesného stojí učenci, jejichž základním myšlenkovým zI),ákem jest důsledný kriticism, ale tito osvícenci, s J o s e f e m Dob r o v s kým v čele, nezabývají se krásnou literaturou, věnují své síly prozkoumání minulosti a jsou ryzimi učenci; kritika jejich není literární, nýbrž historická a filologická. Škola Jungmannova, která s romantickým názorem na jazyk a dějiny spojovala klasický ideál literární, vytvořila životní podmínky slovesné kritice naší tím, že soustavně pěstovala krasovědnou poetiku a že opětovně řešila zásadní otázky básnického tvoření, na př. poměr poesie antické a moderní, problém časomíry a přízvuku v prosodii, záhadu klasičnosti, důležitost překladů a pod. J o s e f Jun g man n svou dogmaticky založenou "Slovesností", kterou vyzbrojil vell