Jakmile se kritik zabéře hloub do rozebíraného díla,
jakmile v něm hledá krasovědné, historické neb
společenské problémy a pokouší se je řešiti, jakmile
básnické dílo jeví se mu uměleckým užití~.!
ztělellněním.Jgas.uy~zákonů anebo znakem jevli. obecnějších,

mění se referát v k rit i c k o u úv anu:-JaIZ1ato
-t'Iva1ia se utvan, to zavlsrlíTa:vnena ťóní.,lZter~ z
metod, svrchu karakterisovaných, kritik se přidržuje.
Postup krasovědně dogmatický rád užívá jednotlivostí
získaných co nejpodrobnějším rozborem formálním
k tomu', aby jimi takřka jen objasnil pevně stanovené
zásady apriorní; úvaha nabývá pak rázu d ů k a z u,
stavěného logicky a nevyhýbajícího se určité
schematičnosti v rozložení důvodú i příkladú.
~otopisná podřiEI~ rozbor jednotlivé knihy zpravidla
.p.ovšecl1né karakteristice .ť:Jího spisovatele, jež
kolísá meri-trsycfiolo lC1Wil o cl o b I Z n o u a mezi

~ ~. '. . .. ----- .. --------.--~

"stručiIou D ~ g r a f i..!.LÉ!!S...Y~:.§.!L!IJ!ZAače~ Kritiku

~socto~ se i jednotlivec za hromadným
celkem, a místo kritiky dostává se pak čtenářům
~ir rit n ý c h Q h.~ epoch, kulturních poměrů,
n ro ních duší, nebo zúžen-li jest tento postup v duchu
literárně dějepisném, skladných studií o školách,
směrech a proudech. To děje se i tenkráte, když
kritik neobrací svého zraku do uzavřené minulosti;
zastavuje se pak při určitém, dosaženém bodě a
přehlíží jednotícím pohledem literaturu přítomnosti, při
čemž dle svých vloh a zálib zamýšlí se nad souvislostí
s fázemi předchozími nebo vyslovuje naděje či obavy
pro vývoj příští. Takové k rit i c k é pře hle d y,
jakými zasáhli vlivuplně Lessing a Bělinskij do růstu
litera tury svého národa, jsou v našem písemnictví
vzácností, čehož' dlužno vážně litovati jak v zájmu
povšechné orientace tak národně kulturního svědomí.

50