formy kritiky slovesné.

Metoda, jíž se literární kritik řídí při rozboru,
výkladu, ocenění a klasifikaci knih i spisovatelů,
určuje postup jeho myšlenek, ale rozhoduje pouze
částečně o formě, jakou vyjádří své dojmy, poznatky
a ..§Qll<ly. Ta závisí ještě od jiných činitěI1í."

Někdy-zltIežl kritikovi hlavně na tom, aby ncdosti
zasvěceného čtenáře do knihy takř-ka uvedl, aby jej
věcně informoval, nepředpokládaje u něho valných
znalostí předběžných; pak seznamuje jej způsobem
přímo didaktLckým se spisem i s jeho auktorem;
podněcuje čtenářský zájem; sleduje téměř cíle
lidovýchovné. Přiměřeným výrazem tohoto druhu
popularisační kritiky jest forma instruktivního referátu;
běžná zvláště v denních listech, kde podává se zhusta
i obsah posuzování knihy se stručnými poznámkami
o kritikově dojmu ao umělecké hodnotě díla. Kritika
V'yššího slohu promíjí si však úkol sloužiti informaci
čtenářské a jednajíc o knihách má za to, že čtenář
je zná, rovněž při rozboru osobnosti některého auktora
spoléhá u svého obecenstva na průpravnou četbu jeho
děl; nacházejíe své poslání v sobě samé a nikoliv
v jakékoliv missi podnětně vzdělávací, řídí se při
formě svých praci zřeteli vnitřními.

Nejrozhodněji určuje výrazovou formu kritikovu
povaha jeho nadání; rozdíl mezi kritiky, kteří jsou