byla vždy velmi podstatnou složkou všeho souzení
o knihách, a že na mnoze skrze ni se kritika vůbec
stávala činitelem slovesného i kulturního pokroku.
Byly doby, kdy všecek literární soud byl budován
výhradně na zásadách mravovědných a
náboženských - tak středověk, v důsledcích svého
náboženského symbolismu neznal hodnocení jiného. U
někter)"ch národů, na př. u Angličanů a Rusů vracívá
se kritika slovesná i umělecká vždy k společenské
etice jako k bezpečnému středu, a kdož by
pochyboval, že Carlyle neb Rusk.il11 Bělinskij neb
Merežkovskij naučili nás hluboce nahlížeti y taje umění
a života? ·Vluou"i·,,·-prsemnÍctvCneTlftUežitějŠiprójev
spOlečenského myšlení, nástroj obrody a záruku
mravního vzestupu, přisuzuje tato kritika slovesnému
výtvoru význam, přesahující daleko hodnocení knihy
jako kouzelného nástroje rozkoše a hry; v dobách
velkých převratů národa, kultury i společnosti
přihlašují se proto o slovo právě kritikové moralistní
a náboženští a v jejich družině kritik.ové národně
političtí a sociálně reformní.

Nejníže~j~!!!qxaJi.l'l.!ill ... kritik SQ.udící dílo a
spis(jvatele dleto.ho .•. zda se shodují sběžllQu mravností
sIlůleČeii·skou a zda ji upevňují; individuálních
od:'cliYlek·ů-dffiřavního průměru kritik takový
nepřipouštívá. Leckdy místo m..ravního přesvědčení celé
společnosti hájí kritik prostě názory a zájmy-určité
třídy. Kdežto bilou vranou v naší době jest kritika
tendenčně aristokratická, setkáváme se nezřídka s
kritikou socialistickou, posuzující knihy dle jich poměru
k zájmům pracovního lidu, domáhajícího se politických
práv. Sem patří i kritika tendenčně politická, žádající
po literatuře, aby podporovala netoliko mravní zásady,
nýbrž i bezprostřední ba denní zájmy určité politické

/20