knihy v důsledném svém formalismu valně nedbala
a otázky mravní hodnoty i společenského působení
dila přímo odmitala jako okolnosti s vlastním
uměním v podstatě nesouvislé. ~řihlédl-li estetický kritik
P~~<:~".~~I:'!!lli ná,plpi básnického výtvoru, zabýval se
výlučl1.~ieho rnQráIk9u_"Y~l!.§t'!Ljak plyne z umeTéovy
osobnosti a jak se projevuje konkrétním dilem.
Morálka se tu pojímá. čistě. individuálně beze vztahů
"s]Yoléčěuskych"jaKo jedůaze složek celistvého
ústrqjenstvi slovesného dila - nehodfse proto, aby byla
volena za normu hodnoceni· neb třídění.

Kritické tyto názory, které se s heslem "umění
pro umění" vracívají, byly vážně otřeseny, jakmile
proti estetickému individualismu proniklo sociální
pojetí umění a v důsledcích toho zásady kritiky
sociologické. Je-li uměni společenským úkonem, mají
jak básník tak jeho dilo vztah k společenskému celku.
Básník vyjadřuje mravní názory společnosti, v které
žije; kdežto však společnost názory tyto pouze
instinktivně tuši, básník si je uvědomuje a promitá netoliko
slovy, ale hlavně povahou a osudy svých hrdin, ba
celou osnovou svého díla. Kritiku pak náleží odvoditi
soustavně a přesně z morálky obsažené ve výtvoru
spisovatelově etiku jeho společnosti, jeho doby, jeho
národa, jež ~'dTIé" samém podána zastřeně. Studium
mravních názorů auktorových, ideje náboženské,
sociálni, politické a národní v to počítajíc, poskytuje
kritiku sociologickému důležité n ó r m y o b s
ah o v é pro tříděni a hodnoceni.

Takto měřil Taine ve své "filosofii uměni"
dokonalost uměleckého dila dle toho, zda jeho význačný
karakter jest společensky trvalý a tím důležitý a
pokud působi blahodárně na mravnost; dila platná
pro celé lidstvo (rozmluvy Platonovy) a pozvédajíci

Kritika literární. Zásady a prakao. 2.