dovodil by, že "Máj" nese rysy, karaktcrisující
mládež v 30 letech minulého stoleti: pokoleni vášnivé
a bouřlivé, nadané vzdorným duchem a prudkou
citovosti, jež za doby reakční žilo v poměrech tak
stisněných, že z politické, náboženské i ~polečenské
úzkoprsosti svého okolí musilo prchati do vysněného
světa. Vyloženi takto, jsou hrdinové "Máje" živým
protestem proti násilně mrtvému klidu období
restauračního, mluvčími revoluce duševni, sledující za velkou
politickou a sociálni revoluci francouzskou, synové
let, kdy vedle červnového povstání ve Francii za·
dunělo pozdvižení polské, a kdy se hlásila nesměle
k životu "Mladá Čechie". Kritika, jež timto způsobem
usuzuje ze slovesného dila na dobu a společnost,
z které se zrodilo, slove s o c i o log i c k o u.

Čtenář sčetlý a dokonce učený uvědomi si asi, že
Vilém i Jarmila z romantické básně Máchovy
značně se podobají postavám z děl Byronových, a že
též zevni forma "Máje" stoji blízko t. zv.
lyrickoepickým skladbám Lordovým. Snad najde i na
nejednom mistě lyrického ličeni a filosofické dumy
Máchovy vzdálenější či bližši ozvuk romantického
básnictVÍ německého. Možno, že neunikne jeho
pozornosti ani, kterak metafysické úvahy Vilémovy
o půlnoci v žaláři souvisí s myšlenkovými koncepcemi
idealistických filosofů po Kantovi z počátku XIX.
stoleti. Odborně vzdělaný kritik pokusil by se až
k dosažitelné úplnosti o to, aby vytkl všecka díla
básnická i myslitelská, jež měla vliv na Máchův "Máj",
zařadil by výtvor Máchův do přesné dějinné
souvislosti! dle formy i dle ideí, konaje tak I i t e r á r n ě
h i s t o r i c k o u kritiku dila.

Tu ocitáme se, opustivše pouhé vnímání díla, již
v oblasti odborně učeného badání o něm, i jest
při
II