PROSTE MOTIVY zasluhují, aby je každý ze
čtenářů bral do ruky s týmž zbožným a uctivým
ostychem, s kterým takměř padesátiletý básník
odevzdával veřejnosti »první svou knížku zcela
subjektivnÍ«. Zde, v těch čtyřech tak promyšleně a úměrně
prokomponovaných cyklech, odhrnulN eruda s jakousi
plachou cudnou váhavostí záclonu se svého osobního
tajemství, které i pro psychology básnických koncepcí
jest zjevem řJdkým a vzácným. Na Nerudovi, jediném
v našem umění, naplnila se slova, jimiž Goethe
nezapomenutelně vystihl svůj plodný duševní stav v letech
1814 a 1815 »Geniální povahy prožívají opětovnou
pubertu,kdežto jiní lidé jsou jen jednou mládi!« a»Prosté
motivyc jsou právě lyrickým deníkem tohoto
»dočasného omlazení«. Studený a povrchní pozorovatel najde
snad v »Prostých motivech« mnohem méně, možná jen
umění býti lyrikem ještě v padesáti letech, stačí však
srovnati s »Prostými motivye jinou lyriku básněnou
v mužném vě~u, aby vysvitl podstatný rozdíl. Na př.
v druhém díle Celakovského »Růže stolistée, skládaném
úplně na počátku čtyřicátých let poetových, najde se
pět šest kusů náladové lyriky silného subjektivního
zabarvení a zvláštního intimního kouzla, ale tyto c1aude.
lorrainovské krajinné prospekty se :tzrcadlem živých
vode a s »obrůženými horami« obrážejí vyrovnanou,
usmířenou duši bez bouří a krisí, Neruda však prožívá
znovu opravdové mládí se všemi jeho touhami a
rozběhy, erotickým horečkami a skleslostmi skepse (
druhé půlce motivů jarních a skoro celému kruhu
motivů letních porozumí pouze ten, kdo uvěří, že kdysi

90