v článku» Moderni člověk a uměni« literárni vyznáni
mužných svých let, neváhal na zvláště význačném
mistě své studie prohlásiti: »Mnohostrannost života
jest totožna s rychlosti života. Jako v hudbě chce
moderní člověk také v literatuře rychle žít. Co nejjasnější,
nepopiratelnou známku toho musíme považovat
žurnalistiku/ ne práci notickářskou, nýbrž duševně
samostatnou, poctivě myšlenkovou svou práci konající
žurnalistiku. Ta odloupla se od cechu básnického i od
cechu vědeckého jako větev volná, má v literatuře plné
své právo, nebot se povznesla již na umení.« Z
rozhodných a sebevědomých těchto vet neslyšíme jen
Nerudovy mladoněmecké učitele, nýbrž i jeho vlastni
drahý tón: kdo dovedl by tak jako Neruda posvětiti
velkou láskou a horoucí opravdovostí práci všedního
dne, úmor každodenního zaměstnání? A přece Nerudu
novináře nepostavíme nikdy do téže řady jako Nerudu
umělce, naopak v jeho básnickém díle vždy nás bu.
dou boleti žurnalistické živly, jako obdobně nepřesta.
neme litovati zmařených a zneužitých sil tvůrčích, jež
průběhem třiceti let Neruda .pohřbil pod mosaikami
causerií, vtipnými hříčkami feuilletonů, pod novinář.
skými a národně utilitářskými hledisky divadelních
kronik a literárních referátů. Podle tragického zákona
života, jímž jedinec zakupuje si za příliš veliké oběti každou
vzestupnou etapu duchovního a mravního svého vzrů.
stu, platil Neruda nepoměrně draho za to, čím při.
spělo novinářství k jeho lidskému i uměleckému vývoji:
za zesílení smyslu pro reálnost, za porozumění mnohým
společenským vztahům a různým povahovým
zvlášt
66