chlebe, zaopatření - a roz1uce. Naslouchá chvíli
tomuto duchu chladnému a kontrolujícímu-ti uvěří mu
konečne. Opakuje již i své Anně tato slova o
vnějších nutnostech rozchodu, s větší pýchou korektního
občana než pravdivého milence, a přidává jako by jen
parentesou vlastní vyznání studeného intelektu nad
horoucností srdce. O třicet let dříve formuloval tuto
paradoksní psychologii lásky v agonii jiný velký básník
ilusionista, ospravedlňuje se před svou »věčnou ne.
věstouc Kateřinou Fr6hlichovou. Verše Grillparze
•rovy znějí:

»In Gliihumfassen stiirzten wir zusammen,
Ein jeder Schlag gab Funken und gab Licht:

Doch unbefriedigt schlossen sich die Flammen,
Wir gliihten, aber, ach, wir schmolzen nicht.c

Tento první akt Nerudovy komedie lásky, spiatý
s jménem Anny Holinové a zachycený kromě
bezohledné, sebetrýznící korespondence v řadě
intimních čísel »Knih veršůc, jichž trhaný, chvatný,
překotný rukopis má cenu psychologického autografu,
jest typický nejen pro Nerudu, ale pro celou mladou
generaci v literatuře s ním vystupující. Čistě
biograficky vypráví: Neruda, syn nuzné malostranské
posluhovačky a starého vysloužilce trafikanta, někdejší
školák se záplatovaným kabátem a neohrabanou
čepicí, jenž byl posměchem spolužáků, nese na čele
stále ještě kletbu plebejství a chudoby. Prožívá
hluboce její pokoření, a v jejím dusivém stíně promění

41