zabloudit jako v moderní metropolir přitočí se k nám
lehounce a z nenadání jeho hluboká a přece průhledná
píseň, aby jasným a věrným hlasem vyvedla nás z
bludiště. Duhovýpaprsek Nerudovy básnické moudrosti
najde si cestu i do nejtemnějších sklepení našich
černých a rozmrzelých smutků a setká tam lehoučké
pavučiny mužné a diskretní útěchy. Nestatečnostmi a
pochybami, kterými prošel, ne, probil se N eruda, bude se
prodírati ironický intelekt každého z nás, ale každému
jest také volno, otevřít si Nerudovu knihu a najít si
v ní ne snad pohodlně vyšlapanou cestu, nýbrž spíše
chrabrou pODídku, zavěšenou na vážný slib opravdo=
vého muže. Neušla.li naše sensibilita, naše citovost,
naše vůle mimovolným nástrahám tohoto ptáčníka
sotva tušeného, jistě se také Nerudova inteligence
skříží s námi na cestách soudu, hodnocení, mr-šlenko.
vého řešení, přichází lehce takměř tanečním krokem a
přece zabírá širé a významné okruhy uměleckého po •.
znání, životní moudrosti.

Zdál.li se Neruda mezi svými vrstevníky postavou
jedinečnou až do grotesknosti, smělou Výjimkou až
k nepochopení, takže v jeho geniálnosti viděli manýru,
v jeho stylu pouhý rozmar, v jeho názoru na svět do=
brodružnou nedbalost, cítíme dnes, že Neruda pra=
covaf, sotva si toho vědom, o daleko důsažném typu,
jehož hromadné uskutečnění, generační oživení
připad~ právě našim dnům. Ti, kdož mezi námi nevyrostli
ze setby N erudovy, pocítí alespoň vnitřní potřebu po.
ctivě se vyrovnat s Nerudou a jeho typem. Pochybo •.
vační lidé, kteří právě na Nerudovi od padesátých let

3