Str. 23. Dosavadní badání o »Historii o těžkých protivenstvích církve české«

shrnuji nejpřehledněji Jakubcovy Dějiny české literatury 1911, str. 327.

Str. 24. »Bílá hora«. Prvotiny 1., str. 36-47.

Str. 25. Na příbuznost s »Mcyrim« upozornil Voborník I. c. str. 1022.

Str. 26. O původním plánu s Budovcovou osobou v popředí viz Strejčkovu stat
»Jak tvořil Sv. Cech« v »Květech« 1909, a úvod téhož auktora k vydání »Václava

z Michalovic« ve 29. sv. Sbírky souvislé četby 1913, str. IV.

Str. 27. Na Chocholouškův »Hrad« upozornil Mil. Hýsek v článku »Bllá hora v
české literatuře« v II. vyd. Sborníku »Bílá hora« 1920.

Str. 28. Poměr Cechova podání k článkům Riegrova Slovníku vyšetřuje
monografie Strejčkova, str. 263-269.

Str. 30. »Na oslavu 300leté památky úmrtí Jiřího Melantricha, S. S. XIX., str.
238-240.

Str. 31. Refektář klementinský líčí také autobiografie »Druhý květ«. S. S. 1., 60.
Str. 32. Na přemíru popisů poukázal již Fr. Zákrejs ve své kritice v »Osvětě«.
1887, str. 752-753.

Str. 34. Chlapecká vzpomínka, z níž vyvážena postava Konrádova v črtě »Pan
Brůžek«, S. S. V., str. 196 a 197, zřejmě beletristicky přikrášlené; Učeni seminářské
zahrady v »Druhem květu«, S. S. 1., str. 149-153.

Str. 40. Popravčí výjev Kolarova »Pražského žida« odsoudil právem Ol. Fischer
v knize »K dramatu« 1919; str. 18.

Str. 47. Pro ducha i sloh mravokárných kázání protireformačnich, viz klasicky
syté a monograficky poučné podání Vlčkovo v 1. sv. II. dílu Dějin.

Str. 53. Analogie s řečí Augustina Smetany u Voborníka I. c., str. 1026.

Str. 59. te se Sv. Cechovi ve »Václavu z Michalovic« skutečně podařilo
sourodými prostředky zachytiti dobovou a hlavně výtvarnou duši baroka, prokázal vedle
Šaldy (»Duše a dílo«, 1913, s. 120-122) důmyslným způsobem Ot. Theer v Ceské
revui 1908, str. 386.

Str. 60. P. Vychodil v »Hlídce« lIL, 1886; viz i posudek Oščádalův v »Rozhledech
literárních« 1., 1886.

Str. 61. Stať Vrchlického nyní v »Nových studiích a podobiznách«, 1897; Bllého
rozbor po prvé v Cas. Mat. Morav. 1882.

Str. 62. Viz i úvod k novému vydáni »Levohradecké povídky« v 10. sv. »Sbírky
souvislé četby«, 1912.

II. Slavie.

Str. 66. O Chomjakovu, jejž jako básníka panslavismu ocenil r. 1872 O. Miller,
viz důležitou stať Perwolfovu Slovanská myšlenka na Rusi v «Osvětě«, 1879, II., str.
710 a 711, kde také citována uvedená zde báseň »Orel«; srv. také Kollárovu »Slávy
dceru«, IV., 31.

Str. 68. Na příbuzenství »Handžáru« s oběma básněmi Lermontovovými upozornil
Voborník I. cit. 700-703, zato dalšl analogie (s Hugovým »Tureckým pochodem«
a s Petofiho »Palašem na zdi«) nepokládám ani za průkazné ani za pravděpodobné;
tato velmi obsažná partie studie Voborníkovy jest doposud nejpodrobnějším
rozborern »Handžáru((. »Handžár«, S. S. II., str. 164-167.

Str. 70. Poměr V. Huga k Ezechielovi spolu s uvedeným místem z .Kontemplací.
vyložil F. X. Šalda na LXIII. str. úvodu k Listům Jar. Vrchlického Sofii Podlipské,
1917, tam dotýká se i vztahu Vrchlického k Ezechielovi; Vrchlického srovnání
Kollára s Ezechielem čte se v kancóně »Při zprávě, že kosti Kollárovy do Cech přeneseny
nebudou« z r. 1893 v »Nových zlomcích epopeje«. Báseň Tarase Ševčenky, kterou
r. 1870 ve »Světozoru« přeložil Josef Kolář, cituje jako významný projev slovanské
vzájemnosti též Arnošt Denis v »Cechách po Bílé hoře« (překl. Vančurova 11., 137). Viz
i auktorovu stať »Vidění Ezechielovo« v knize »Za živa pohřbených«, 1923.

Jl