kritikou hýčkaný a čtenářstvem zbožňovaný, uchyloval se v takových
hodinách rád k mladistvým vzpomínkám, ovíjejícím básnické začátky
umělce posud hledajícího a zápasícího. Tu pak, jestliže se spatřoval
uprostřed dobrodružného kruhu mladistvých »kandidátů nesmrtelnosti«
a »Ikarů«, jestliže si oživoval tvůrčí rozkoš, hrůzu i vítězství nad
»Adamity«, »Andělem«, »Ev'ropou«, nemohl, při veškeré skromnosti své
příkladně ušlechtilé a přímé duše, nevyznati sám před sebou:

»V tom nitru svém, v těch dobách jasnS'ch vzletů
byl jsem též poeta.«