ani proletářem, ani ho kdo předurčil ke stavu kněžskému, ani kdy se
zachraňoval přípravami k učitelství středoškolskému; toto vše jest
invencí povídkovou. Jako Pavel znal však i Svatopluk Čech útisk
studentského konviktu, se stejně bolestným humorem rozpomínal se, jak
býval u dobrosrdečných bytných pro dlužen, nejinak než Pavel zakusil
bídy advokátního písaře a společenských nesnází domácího učitele
v panském domě; z vlastních zkušeností, využitých již vydatně v
povídce »Jestřáb contra tlrdlička«, vyvážil Pavlovo utrpení v drápech
lichvářských dravců, jakým jest dickensovským perem nakreslený pan
Perlsee, provázený výbornou genrovou figurkou páně Kavkovou;
ovšem i Pavlova trudná zkušenost s nakladatelem má původ
autobiografický.

Nejvíce se Svatopluk Čech vzdálil od vlastního životopisu i vlastní
podobizny, když svému hrdinovi, Pavlu Vysockému, básníku spíše
jen příležitostnému, vytkl za pravou oblast tvůrčího úsilí a životní
tragiky technickou vynalézavost v oboru letectví; škoda, že nedomyslil
i psychologicky tento originální motiv čistě moderního přízvuku!

Svatopluk Čech, jenž se v pozdějších skladbách báchorkových
tak těsně přimkl k prvnímu básnickému oslaviteli i praktickému strůjci
vzduchoplavecké myšlenky, k Cyranovi de Bergerac, pojal letecké
koncepce svého hrdiny stejně všestranně, jako důmyslně. Poučil se
vydatně z příslušné vědecké literatury o leteckých pokusech od bratří
Montgolfierů, fysika Charlesa i letců Blancharda a PiIiHra de Rozier
až po groteskní vynálezce Besniera a Degena: a pochopil, že pro
řiditelný aeroplán se hodí nejlépe technická obdoba ptačího těla; jeho
Pavel Vysocký vzlétne a ztroskotá na čistě moderním létadle soustavy
»holubice«, jejíž stavební osnovy a strojového zařízení však blíže
nepoznáváme, tím méně pak zvídáme, v čem tkvěla technická příčina
Pavlova pádu - na odborný výklad podobný, byť v románovém rámci,
nestačily mu znalosti, jakými se v Německu mohl pochlubiti
básníkinženýr Max .Eyth.

Ale to opravdu není vážným nedostatkem básnickým. Daleko více
záleželo na tom, aby technická myšlenka byla prohloubena esteticky
i eticky, spiata co nejtěsněji s vnitřním životem svého nositele a zároveň
zbavena přízvuku pitvorné výstřednosti a směšného podivínství, jenž
ji v literatuře dlouho doprovázel. Nelze zjistiti, pokud Svatopluk Čech
znal literární projevy francouzské šedesátých a sedmdesátých let,

231