dvě léta před tím vypravoval dětem srdečnými a prostými verši
jednoduchou legendu o původu »Skřivánka« - jest patrno, kterak do »Zpěv~
níku Jana Buriana« se vlilo mnoho z cítění i přemýšl~ní Čechova let
osmdesátých.

Také druhý lyrický oddíl se skládá z šesti čísel, ale tato v
zlomkovitém střídání citových výlevů a roz4mových úvah tonou v
subjektivismu nejkrajnějším, měníce se v libovolné útržky milostného deníku
blouznílkova. Zde neobmezeně vládne běžná sentimentalita, libující si
v romantice chrámové i měsíční, jíž nepřerušuje reflexe hlubšího po~adí
tak hojná v první zralejší části »Zpěvníku«; ale nikde se erotická duma
Burianova nedopíná té křehké a vzdušné něhy plachého milování,
kterou nedlouho před tím vypěl ve třech melodických slokách, otištěných
pseudonymně, »Jarní snění«. Toliko předposlední, mnohomluvný a
nesoustředěný fragment napiněn jest rušnějším životem a posunuje děj
poněkud ku předu: před výměnkářskou chaloupkou, již Běta a Maruška
půvabně a rázovitě upravily, prožívá Jan Burian dvojí pokušenÍ.
Nejprve, překonán dojmem malebného staveníčka i dávné vzpomínky,
podlehne na chvíli »kouzlu milému, které v sobě kryje kraj domácí
a lidu poesie, jež ve zlatých mu klasech sladce šumí a srdcích prostých«.
Ale obraz SteIIin, který v zápětí zvítězí nad touto slabostí, vznítí v něm
city protilehlé: nahlédnuv, že do této »trpasličí říše« nikdy by
nevstoupila panská dívka, jme se litovati, že vyměnil studie za rolnický
stav, a touží po návratu do městské kultury. Jak silný jest tento
konflikt Buriani'lv, vysvítá z ostře vyhroceného závěru odstavce: když
Jana vyplaší ze sebetrýznivých úvah svěží Maruška, vracející se právě
z práce s květy ve vlasech, cítí SteIlin milenec otřes celé bytosti, aniž
si plně uvědomuje, že prostá dívka ona by mu mohla býti rozhoduiícím
osudem.

Ale ani v obou kratších lyrických oddílech »Píseň« a »Jeseň«,
zprostředkujících přechod ke katastrofě Burianovy lásky a nadobro
pohřešuiících pevného reIiefu, ani ve dvou hutnějších a dějově plnějších
zpěvech o jejím rozvratu »Sanice «a »Poslední Iist«, nezazní pro
Buriana motiv Maruščin, jak by si toho byla žádala propracovaná
komposice. J eií obraz nekmitne se před zraky zoufalcovými ani za oné osudné
noci pokusu sebevražedného, jejíž temné ovzduší zaklel Svatopluk Čech
s úchvatnou sugestivností a s mistrovskou analysou do zpěvu
čtrnáctého ... od »AdamitU« nezahleděl se zrakem takové pronikavosti
máchov212