nějícího se slunce. Vracel se k tomuto drahému obrazu častěji od
několika mladických zlomkovitých náběhů až po velebnou idylu rvenickou
v Ambrožově vypravování ve »Václavu z Michalovic«, kochaje se
stejně rytmem práce při žních jako plesem obžinkového reje; o něco
později než v první povídce cyklu »Ve stínu lípy« zachytil klidně
posvátnou náladu takovou v krátké básni »Letní večer«, napsané
původně pro »Květy« pseudonymně jako průvod k obrázku.

Ve vypravování sousedově sloučena jest tato liteňská vzpomínka
s dějovým motivem, který se poutá k týmž místům; jet návrat Bártova
syna do rodného kraje volnou obměnou příběhu, jejž Svatopluk Čech
zaznamenal v »Dávných vzpomínkách« na doklad svého časného a
živého zájmu o Rusko již za dob chlapeckých. Uvádí tam podle otcových
zpráv dávnou tradici liteňskou, kterak kdysi za letního večera přišel
v uniformě ruského generála cizinec-stařec cestou od Berouna a dojat
pozoroval sluneční západ, až zvonek klekání jej vrhl k modlitbě na
kolena. Přihlásil se pak lidem, vracejícím se s polí, jako krajan, jenž
v mládí opustiv domov, až zakotvil na Rusi, kde se posléze stal
generálem; touha po vlasti dovedla jej do rodiště i k hrobům rodičů, odkudž
vrátil se zase do Ruska. Po létech zapadla jeho stopa úplně, avšak
Svatopluk Čech prožíval dlouho podle otcova živého podání »výjev,
kdy cizinec od kříže se slzami v očích na své rodiště pohlížel a
kdykoliv hoch zabloudil k tomu místu, vždy vídal tam v duchu postavu
starce ve vojenském kroji, hledícího s hlubokým pohnutím na dávno,
dávno neviděnou rodnou krajinu, jeviště svých dětských her, zářící
v paprscích zapadajícího slunce«.

Svatopluk Čech podstatně obměnil a prohloubil tento vděčný
motiv. Václav Bárta stal se v jeho podání typem českého vystěhovalce,
jenž se zklamanými nadějemi a přeraženými křídly se vrací do domova;
český problém vystěhovalecký, jehož se dotkli nedlouho - před tím
V. Solc a J. V. Sládek, zabušil na básníkovo svědomí. Mladý Bárta,
moderní nespokojenec a dobrodruh, jenž přetrhal kořeny, poutající jej
k rodině a domovu, -hledá svého štěstí v cizích zeměpásech, čímž do
vypravování vniká malebný živel exotický; bylo přirozeno, že Rusko,
které jemu samému nebylo ani cizinou, zaměnil Svatopluk Čech za
Ameriku, nahrazuje tak výjimečný případ typickým osudem českého
vystěhovalce. Václav Bárta nepřichází jako jeho model navštíviti hrobu
rodičů, s nimiž až do jejich smrti zůstal v písemných stycích, nýbrž
168