stojný výtvor Čechovy zralosti postaven pod vášnivější a ohnivější
dílo mladistvé, pod »Václava z Michalovic«.

Někteří posuzovatelé srovnávali epos Čechovo s jiným současným
výpravným dílem o témže dějinném námětu, kdež stejně nadšený
historický tradicionalista, nezávisle na Svatopluku Čechovi, pojal osudy
Přemyslovny na dánském trůiiě rovněž v ideové i dějové souvislosti
s pádem Slovanstva na Baltu a na Labi. R.ozsáhlý historický román
Václava Beneše Třebízského »Královna Dagmar« z 'f. 1883 nemohl
obstáti v tomto srovnání, ježto jeho nepřehlednému a roztříštěnému
ději, položenému hlavně do míšenské doby před Dagmařinými
zásnll·bami a rozpřádajícímu do nekonečna zápasy Polabanů s Němci, chybí
jakákoliv vnitřní jednota, ježto zmatené události a nedomyšlené
postavy vředvádějí se bez nejmenší názornosti, ba namnoze bez
přirozené logiky, ježto slovanské sympatie spisovatelovy, prouci se zhusta
s jeho sentimentálním křesťanstvím, nevyzrály nikde z citových vznětů
v celistvý názor. Čtyřdílný román V. Beneše Třebízského zaujímá
ostatně i mezi jeho pracemi místo zcela podružné, kdežto »Dagmar«
Čechova se jevila vrstevníkům pravzorem díla mistrovského. Leč obě
knihy spojuje přece něco vÍCe než pouhá látka: jak u Třebízského,
tak u Čecha projevil se silný romantický historism osmdesátých let,
který se kochal barvami a ruchem obrazů ze vzdá!e~é !!!!nu!osti a
seskupoval si je v jednotu kolem myšlenky slovanské, pojaté v tradicích
obrozenských.

162