chálním slovanstvím, které proti obchodnímu a válečnému imperialismu
severskému zastává práva rolnické selanky.

Jest pravděpodobno, že dojde ke smírnému vyrovnání těchto obou
protilehlých zásad mezi protichůdci tak typickými, jakými se již za
prvních dnů líbánek jeví Valdemar a Dagmar? Toho, co mladákrálovna
vymůže, dávajíc v sázku štěstí svého manželství i vladařství, na
Valdemarovi, jest málo více než milostný ústupek roztouženého
novomanžela sličné choti, jíž nelze nic odříci: Dagmařinými slovy jest
Valdemar přemožen citově, aniž se dal rozumově přesvědčiti; předsevzetí,
jež pojal v náručí své vytoužené ženy, rozplynulo se s růžovými
mlhami líbánek; další děj, který tak vydatně rozvíjí nápovědi učiněné při
prosbě za biskupa Valdemara, sotva naznačuje, že král dánský opravdu
své choti odevzdal třetí dar svatební. Svatopluku Čechovi se podařilo
proměniti kollárovské živly elegicko-slovanské v krásně propracované
téma řečnické; dovedl je vepřísti do Dagmařiny povahokresby; uvedl
je v těsnou spojitost s dějinným pozadím své epopeje. Avšak v pravý
epický motiv mu neztuhly. Další výpravná osnova básně ovládána jest
dvěma jinými prvky dějovými: osudem biskupa Valdemara a plachou
láskou Strangovou.

Pro události Dagmařiných a Valdemarových líbánek, určené do
čtvrtého zpěvu básně, Svatopluk Čech neměl opory ani v lidové tradici
dánské, ani ve zprávách dějepisných, takže jeho ohraznost mohla
použíti za pomůcku pouze cestovních vzpomínek, soustřeďujících se
kolem skrovných trosek zámečku, jejž Valdemar uprostřed jezírka
vybudoval pro mladou svou choť. Jeho jméno Gurre dalo zpěvu název;
jednota místa jest tu provedena zdařileji než jednota děje. Popisný
živel, namnoze přetížený únavnou něhou a dusnou milostností, zastřel
opětně jádro epické, které tvoří jakousi exposici rušných dějů,
rozvíjejících se pak ráz na ráz ve zpěvu následujícím, ale doposud zůstávají
od sebe oddělena jejich obě pásma, intimní příběh Strangův a politické
osudy biskupa Valdemara.

Svěží a radostné barvy, které pohrávají příslušným odstavcem
cestopisné stati »Ve stopách královny Dagmary« i arabeskou
»Tovelille«, zachovány jsou v básnickém líčení zámku, jezera i háje
gurrského. Trojzvuk zeleně, modře a běli jasně proniká v zálibném obrazu
milostného. zátiší královských novomanželů i v oslavné kancóně
skaldově, vložené s formalistickou virtuositou a s komposičním rozmyslem
146