~o stůj hledá paprsek, který by je vítězně prorazil. Dagmar nesmí do
Valdemarova náručí a k dánským břehům připlouti zkrušena, zlomena,
bez naděje, ba v zoufalství.

Nad němým pohřebištěm vyhlazeného kmene sklene se teplá a
:smírná noc s hvězdami a s plnou lunou. Dagmar, sedící na přídě lodní,
:spíná ruce k modlitbě. Prosí Boha pouze za nešťastné Pomořany
slovanské, jak napovídá básník o její štkavé modlitbě? Či zárove'ň obrací
se v poslední své panenské noci k nebesům s prosbou, aby jí uchovala
její víru ve vítězství dobra, v možnost shody mezi národy, v živou
sílu činorodého křesťanství? Celá její panovnická i manželská dráha
na dánské půdě dosvědčuje, že nezapomněla za památné noci oné ani
na tyto své mravní zásady, a že smírné řešení dánsko-slovanského
problému jest pouze jednou částkou jejího královského poslání.

Základní osnovu tohoto nového Dagmařina životního poslání
Svatopluk Čech mohl převzíti z písňové své předlohy dánské, které se
přidržel i Vocel, zpracovav lidovou romanci »Věno manželské« v první
části trojdílného cyklu »Královna Dragmíra«. Ale co prostonárodnímu
pěvci severskému i knižnímu 'romantiku českému vystačilo na celou
epickou píseň, to jest pouze jednou, třebaže hlavní z motivických
složek třetího zpěvu Čechovy epopeje, nazvaného »Svatební dary«.
Slavnostní a obřadný malíř slovesného dekoru dělí se i tuto s umným
řečníkem o hlavní úlohu; vlastnímu epikovi přiřčeno jest však místo
nepatrné.

Opíraje se jednak o své cestovní zkušenosti v Jutsku, jednak o svou
intuiční schopnost proniknouti do rázu i života středověkého města,
položil Svatopluk Čech děj tohoto zpěvu do starodávného Ribe;
ctihodné cihlové katedrále s čtyrhrannou věží, kterou sám navštívil, mohl
přiřknouti při svatebních událostech podíl jen skromný, zato však
soustředil hromadné dění i intimní výjevy novomanželské k hradu
Ribehusu, nyní již nadobro propadlému v travinách a rákosí za
přívětivým městečkem. Plesná a svěže barvitá oslava Ribe středověkého,
jak se vyšňořilo květy, praporci i kroji na uvítanou mladého páru
královského, přervána jest obsáhlou retrospektivou, jíž si brožíkovský
básník nedovedl odepříti. Setkání Valdemarovo s Dagmarou na lodi
naproti Rujaně se mu proměnilo v milostný, holdovací výjev v
dokonalém slohu rytířském; první slovné dorozumění snoubenců v lodním
stanu inscenoval jako důvěrnou slavnost pod nachovým baldachýnem

143