historického námětu, rozhodl se Svatopluk Čech pro idealistické typisování před rázovitou karakteristikou jedinečných osobnosti. Strangovo utkání s Dagmarou na šachovnici, vložené po příběhu páně Jiříkově a po společenské rozpravě hostí o původu a smyslu šachů, zpracoval Sv. Čech nejen za podnětu dánské písně, ale i pod přímým dojmem výtvarným. Dříve než český básník odhalil český malíř v historické pověsti o Dagmaře vděčnou látku pro své honosně dekorativní podáni. Byl to umělec namnoze Čechovi příbuzný, Václav Brožík, na nějž si při četbě »Dagmary« vzpomněl její obdivný posuzovatel hned r. 1885. Jako mimoděk soutěžil s básnickým svým vrstevníkem výjevy z reformačního Tábora a Golgoty, tak několik let před vydáním eposu o Dagmaře namaloval dvě vznosné scény z milostné dráhy Dagmařiny, vedoucí na dánský trůn: r. 1875 Svatební průvod Valdemara s Dagmarou a r. 1879 Svatební hru v šachy. První obraz, jemuž se dostalo velice vlídného přijetí od Nerudy, nemohl básníku mnoho poskytnouti, protože Brožík v souhlase s událostmi, zaznamenanými Vocelem, a v souvislosti s vlastními studiemi v Drážďanech, umístil obřadný průvod, obklopený barvitou nádherou a sledovaný pestrým davem ztrnulých diváků, do Míšně, což nikterak nehovělo komposičním záměrům Čechovým. Zato druhé dílo, jednotnější v rozvrhu a jadrnější v karakteristice, bylo slavnostnímu epikovi vítanou pomůckou pro názor: jak se soustředí pozornost pražských hostitelů i dánského poselstva k světlému mladému páru, jenž přistupuje ke zdobnému hracímu stolku, jak obě postavy, obestřené vybraným vděkem urozenosti, mládí i krásy, stoji si přede hrou tváří v tvář vzrušeně a nerozhodně, jako by tušily, že šachová hra významně zasáhne do jejich vzájemného osudu, jak nad společenským výjevem proudí ovzduší milostného posvěcení - z toho ze všeho přešlo cosi i do Čechova zpracováni. Důmyslná změna, kterou Svatopluk Čech podnikl na šachovém motivu balady dánské, zesílila právě toto milostné posvěceni. Pan Strange neví, že jeho partnerkou v šachu jest vyvolená nevěsta jeho krále, česká princezna Markéta, nýbrž vybere si ji sám, neklamně veden erotickým pudem, jejž probudilo v něm slastné okouzlení plavou" něžnou Češkou v dámské družině. S tím - podle galantní logiky srdceláskou očarovaného - dobře souhlasí, že pan Strange sice hraje o prsten své partnerky pro svého krále, ale v sázku nabízí se své strany sebe 134