historického námětu, rozhodl se Svatopluk Čech pro idealistické
typisování před rázovitou karakteristikou jedinečných osobnosti.

Strangovo utkání s Dagmarou na šachovnici, vložené po
příběhu páně Jiříkově a po společenské rozpravě hostí o původu a smyslu
šachů, zpracoval Sv. Čech nejen za podnětu dánské písně, ale i pod
přímým dojmem výtvarným. Dříve než český básník odhalil český
malíř v historické pověsti o Dagmaře vděčnou látku pro své honosně
dekorativní podáni. Byl to umělec namnoze Čechovi příbuzný, Václav
Brožík, na nějž si při četbě »Dagmary« vzpomněl její obdivný
posuzovatel hned r. 1885. Jako mimoděk soutěžil s básnickým svým
vrstevníkem výjevy z reformačního Tábora a Golgoty, tak několik let před
vydáním eposu o Dagmaře namaloval dvě vznosné scény z milostné
dráhy Dagmařiny, vedoucí na dánský trůn: r. 1875 Svatební průvod
Valdemara s Dagmarou a r. 1879 Svatební hru v šachy. První obraz,
jemuž se dostalo velice vlídného přijetí od Nerudy, nemohl básníku
mnoho poskytnouti, protože Brožík v souhlase s událostmi,
zaznamenanými Vocelem, a v souvislosti s vlastními studiemi v Drážďanech,
umístil obřadný průvod, obklopený barvitou nádherou a sledovaný
pestrým davem ztrnulých diváků, do Míšně, což nikterak nehovělo
komposičním záměrům Čechovým. Zato druhé dílo, jednotnější v
rozvrhu a jadrnější v karakteristice, bylo slavnostnímu epikovi vítanou
pomůckou pro názor: jak se soustředí pozornost pražských hostitelů
i dánského poselstva k světlému mladému páru, jenž přistupuje ke
zdobnému hracímu stolku, jak obě postavy, obestřené vybraným
vděkem urozenosti, mládí i krásy, stoji si přede hrou tváří v tvář vzrušeně
a nerozhodně, jako by tušily, že šachová hra významně zasáhne do
jejich vzájemného osudu, jak nad společenským výjevem proudí
ovzduší milostného posvěcení - z toho ze všeho přešlo cosi i do
Čechova zpracováni.

Důmyslná změna, kterou Svatopluk Čech podnikl na šachovém
motivu balady dánské, zesílila právě toto milostné posvěceni. Pan
Strange neví, že jeho partnerkou v šachu jest vyvolená nevěsta jeho
krále, česká princezna Markéta, nýbrž vybere si ji sám, neklamně
veden erotickým pudem, jejž probudilo v něm slastné okouzlení plavou"
něžnou Češkou v dámské družině. S tím - podle galantní logiky
srdceláskou očarovaného - dobře souhlasí, že pan Strange sice hraje o prsten
své partnerky pro svého krále, ale v sázku nabízí se své strany sebe
134