mistrovsky. Rázem poznavame typické zástupce dánského lidu:
rytířstvo s romantickým krasavcem a erotickým snílkem Stran gem
Ebbesonem v čele, blahobytnické kupectvo, představované bodrým
požitkářem Petrem Olobem, i duchovní svět zosobněnný biskupem Petrem;
přímá karakteristika Strangova zpřítomňuje i vzdáleného krále
Valdemara. Stejně určitě vystupují před námi Cechy královské. Věhlas
i moc, moudrost i bohatství jejich vladaře mluví netoliko z jeho slov,
ale i z celé skvělé nádhery jeho sídla, zvláště z an<l'chronistického
panoramatu věžaté a barvité Prahy, které básník vytvořil, podobně jako
dříve v ».žižkovi«, z plnosti vlastního láskyplného názoru, ale bez
ohledu na základy starého místopisu pražského. Přemysl Otakar L
obklopen jest tu družinou stejněvynikaiící jako dějinně výraznou;
kdežto mladé panstvo hoví úplně mravu rytířskému, hlásí se v
kmetných pánech Jiřím z Buzovic a v komořím Cernínovi tradiční odpor
starodávného bytu slovanského proti cizokrajnému novotářstvi. Ano,.
i o povaze Markéty-Dagmary dozvídá se čtenář mnoho hned v prvních
odstavcích básně, kde přímá karakteristika v ústech jejího otce
zdůrazňuje supr<l'naturalistické rysy sličné princezny, která dotud toužila
pouze po sĎatku s ženichem nebeským. Mnohem názorněji a tepleji
vystupuje však Dagmařina osobnost pomocí karakteristiky nepřímé,
když princezna nepoznána a mimo dvorskou pompu se sama po prvé
vynořuje v básni; jest to v rozsáhlém a důmyslně propracovaném
výjevu šachovním, jenž jest středem a zároveň vyvrcholením celého
zpěvu prvního.

Nebyla to pouze stručná zmínka první lidové písně dánské o
Strangově hře v šachy s princeznou, co Svatopluka Cecha pohnulo, aby
tuto episodu. posunul v popředí pražských událostí své básně a aby
právě do ní vložil celou řadu motivů závažných pro další děj i
povahových nápovědí o Dagmaře a Strangovi.

Mimo některé zmínky povídkové dotýká se Svatopluk Cech
motivu šachové hry letmo již v prvém zpěvu »Evropy«, kde se Angela
pokusí na palubě o partii s knězem, dokud jim kymácení vln nerozsype
figurky; překažený turnaj nemá hlubšího významu v ději, a šach
nepojímá se tu ještě symbolicky. Jinak v »Dagmaře«. V duchu
středověkém přidržel se básník obrazného pojetí šachové hry, vyvěrajícího
z jinotaiitelného výkladu všech věcí, stvořených a pomíjejících, a'
známého i v Cechách od konce XIV. století, kdy snad sám Tomáš ze
132