učinil východiskem své tvořivé obraznosti, zakládala se výhradně na
monografické stati Vocelově; básník se ani nesnažil doplniti ji studiem
pramenů dánských, ani se nezabral do dějepisných pomůcek domácích,
z nichž zviáště příslušný svazek Tomkova »Dějepisu města Prahy«
mohl mu v lecčems osvětliti životní poměry české za panování
Přemysla Otakara I. Naopak hleděl s patra na příliš realistické a naukové
úsilí, co nejdůkladněji a nejspolehlivěji ověřiti obraz legendární kněžny,
a podávaje zprávu o svém postupu, nešetřil slovy ironického op
0vifŽení pro ono nebásnické a odborné hledání věcné pravdy tam, kde
může a má dostačiti pravda poetická. V cestopisném komentáři ke své
básni připomíná výslovně: »Milostný obraz české dcery královské
tkvěl v mé duši a byl by zůstal nezměněn,· i kdyby snad některý
vetchý pergamen ty neb ony rysy krásné představy byl odkázal do
říše bájí.« A tamže vysvětluje ráz básnické své turistiky dánské takto:

"Co jsem tam chtěl? Jisto jest, že mne nelákaly vavříny vědeckého
badatele. Necítil jsem v sobě chuti, ani povolání, šťárati v zaprášených
dánských archivech, hledati styků s tamějšími archeology, konati
důkladná a soustavná studia, abych snad vnesl nějaký nový paprsek
světla do historie královny Dagmary. Nepachtil jsem se příliš po
historické pravdě. Vždyť mi někde dokonce překážela.«

Podnikl-li v létě r. 1882 krátkou cestu po Odře a Baltickým mořem
do Dánska, sledoval záměry čistě básnické: hledal místní ovzduší a
krajinné prostředí pro svou česko-dánskou rekyni, ohlížel se po
dekorativních prvcích do svého poněkud exotického obrazu, chtěl vstoupiti
ve styk s lidem a krajem, uprostřed nichž jeho vlastní krajanka před
pěti sty léty vyrostla na hrdinku národní, čili, jaik vyjádřil to sám:
»Pocítil jsem touhu dáti své představě alespoň částečně reální
podklad, spatřiti na vlastní oči aspoň krajiny a místa, s nimiž jest jméno
její spojeno, a nalézti snad i některé stopy a památky po skutečné
Dagmaře, které by mohly přispěti k vyzdobení a výraznější barvitosti
mého obrazu.«

Severský zájezd Čechův, počatý ve Štětíně, kam dojel přes Berlín
drahou, měl tři oddíly: putování po obou slovanských ostrovech,
uzavírajících Pomořanskou zátoku, pobyt na SHillandě a návrat přes f'yen
a Jutsko do vnitrozemí. Na Volyni a Vznojmě kromě moderního
lieringsdorfu všímal si hlavně Vinety historické a legendární; na
SHi.llandě upoutala jej Kodaň musei soch a starožitností, jakož i čtvrtmi
126