zdaž nejeví se pravým představitelem onoho slovanského demokratismu
a smy~lu pro svobodu, jejž Palacký tolik velebil na našich předcích?
Ačkoliv právě tato truchlá episodka královských dějin přemyslovských
staví před oči nejhlubší úpadek vladařské moci v Čechách století XIII.,
přece se Čechovi podařilo alespoň napověděti slávu a věhlas Otakara
II. Jeho země, pozorována s oken hradu Bezděze, básníku od mladosti
milého, rozprostírá svou bohatou krásu před očima sirotkovýma; jeho
sídelní město královské zve k sobě hošíka z mlžné dáli; vzpomínka
na »nejskvostnější prestol světa« pozlacuje toužebné sny dětské o domě
otcovském - od teskného vstupu básně až po její břitký závěr
zůstávají modifikované stance Čechovy v zlatém ovzduší pravé
královské důstojnosti, jíž však nadobro cizí jest výboj násilníkův a krutost
samov ládcova.

1\ táž oblast vladařské vznešenosti i slovanské ušlechtilosti mrav·
ní pozdravila Svatopluka! Čecha, když na baltské cestě po dánských
mořích a ostrovech studiem krajinného i kulturního prostředí
doplňoval si obraz o dceři Přemysla Otakara 1., dánské královně Dagmaře,
s níž se po prvé setkal v oblíbené četbě svého chlapectví, v Časopise
českého musea r. 1846, ve dvou statích Vocelových. Nelze však přesně
určiti, ani kdy Čech tyto články po prvé četl, ani kdy pojal básnický
záměr oslaviti Dagmar velkou epickou skladbou; cesta na sever v létě
1882 byla již uvědomělou studijní pomůckou k zamýšlenému dílu
výpravnému, o němž pravděpodobně počal pracovati na podzim téhož
roku a jehož počátek uveřejnil v »Květech« v únoru r. 1883.

Jan Erazim Vocel, jenž na rozsáhlých cestách i v...JJ1nohostranné
činnosti vědecky publicistické se rád zabýval kulturními styky Čech
s cizinou, zajímal se zvláště o osudy českých princezen na cizích
trúnech, a mezi nimi jej upoutala Dagmar, chot dánského krále Valdemara
Sejera; starší dějepis český pokládal ji za dceru knížete Jindřicha neb
Vladishwa, kdežto Vocel, opíraje se o dánskou monografii Petersenovu
i o historické kombinace vlastní, dovodil v stati »Královna Dagmar«
(Č. Č. M. 1846), že Valdemar Vítězný pojal za chot Markétu, dceru
krále Přemysla Otakara 1. Vocelova obsažná a vkusně psaná úvaha
seznamuje českého čtenáře se vším, co historiografie dánská zazna:"
menává o sličné a dobré panovnici slovanské krve, a zasazuje tyto
zprávy do názorného líčení dánských poměrů na pomezí dvanáctého
a třináctého století; některým jednotlivostem, na př. etymologii jména

119