Mohutnějící nacionalism Čechův shledával v duchu základní
koncepce Palackého v dějinách českých především ustavičné stýkání a
potýkání se slovanství s němectvím, souznačné se zápasem mezi
patriarchálním citem svobody a výbojností, bažící po zboží a panství;
zvláště význačná dějství tohoto boje nemohl neshledávati právě v
pozdějších dobách přemyslovských, do nichž Dějiny Palackého kladou mocné
vnikání živlů německých, jmenovitě feudalismu a rytířství, na
otřesenou půdu staroslovanských mravů v Čechách. Toto prudké zápoleníl
české i německé národní myšlenky v přemyslovské říši za dvanáctého'
i třináctého století poutalo Svatopluka Čecha tím více, ježto čtenM
a následovník Kollá'rův, Safaříkův a Vocelův srovnával je podle dějinr
ného dosahu s tragickými úklady Oermánstva o bezživotí slovanskýchl
Polabanův a Pobalťanů - slovanské svědomí starostlivého a:
znepokojeného básníka nacházelo právě tady tragické prvky dějin domácích. Ale
i umělecky zajímala královská vláda Přemyslovců kombinující mysl
Čechovu. Stejně jako romantiky předbřeznové pozdravoval také
Svatopluka Čecha, v němž stále dřímal exotik milovný barevných dojmů a
smyslových překvapení, v těchto látkách živel cizokrajný: někdejší básník
»Kandiotek«, »Bouře«, »Antara« a »Čerkesa« byl přitahován styky
českého domáckého života s křižáckou romantikou na východě, kdežto
pěvec »Husity na Baltu« s rozkoší slyšel vzdouvati se moře slovanské
z pověsti o české kněžici na dánském trůně, podobně jako toto hučení
mořské vanulo k staršímu pokolen! z hrdinských činů Otakara II.
v Prusích. Výtvarně umělecký smysl Čechův, který propukal i v
náboženských látkách přísné 'reformace a tragicky zkrvavělé
protireformace, lnul dychtivě k romantickému věku pozdního románského slohu
a časné gotiky, kam vrhaly pestré své pablesky východní vzpomínky
křížácké, a kdy také v našich vlastech rozmohla se první kultura
životní, hlavně na dvoře panovnickém: jaké slavnostní hody krojů a
šperků, zbraní a ozdob, průvodů a slavností světskJého i církevního
rázu v budovách sličné stavby a radostné dekorace nabízely se tu
obraznosti básnického brožíkovce! Tento jasný a barvitý půvab
rytířského středověku slavil právě tenkráte do naší poesie svůj vjezd~
V rchlický razil mu svými překlady z renesanční vlaštiny i z moderní
francouzštiny cestu, po níž se s chutí i se svými žáky ubíral jako básník
'romanci a pověstí, sledován v jakési vzdálenosti Juliem Zeyerem,
epikem i povídkářem, který nejprve v »Amisu Cli Amilovi«, později v

117