pochybnosti o smyslu a úspěchu svého buditelského díla; horují v
plamenném monologu o národních svých ideálech; sahají dychtivě po číši,
v níž místo osvěžení pro vyprahlé rty nalit jest jed; jsou potupně mrtvi
vyvlečeni ze žaláře, an bulharský lid dále snáší mrzkou porobu. Ale
pak apoteosa: konečné zlomení tureckých pout a založení
samostatného státu bulharského jest naplnění životního úsilí obou bratří, na něž
vděčný národ nemůže zapomenouti, takže závěrečná, ryze řečnická
apostrofa Dimitrije a Konstantina Miladinovů jest zároveň oslavou boje
všech Slovanů za volnost, založenou na vědomí práva i mravnosti.

Ještě zběžněji než politických otázek jihoslovanských dotekl se
Čech ve »Slavii« problému slovenského; pouhou elegií bez jakéhokoliv
výhledu do budoucnosti vyznívá jediná sloka druhého zpěvu »Slavie«,
kde vystupuje zádumčivý Slovák, »hoch dobré líce«, tesknící po do-,.
mově, karakterisovaném konvenčně třemi znaky, krásou horské
přírody, svěžestí lidového básnictví a krutou porobou maďarskou. Když
se r. 1885 v pseudonymně vydané básni »Na Váhu« k těmto motivům
vrátil, propracoval je nejen se zálibnou virtuositou lyrickou, ale i se
snahou o prohloubení myšlenkově politické. 2alná představa slovenské
přítomnosti rýsuje se opět na stilisovaném pozadí krajinném, jehož
náladu určuje jednak hustá tma noční, jednak chmurné šumění Váhu,
zachycené působivou zvukomalbou. Dvojí hlas pře se v této smutné
končině podtatranské, beznadějný nářek mužů žalujících do bezmoci
uprostřed nepřátel, zvýšené samovolnou odlukou, přehlušuje tu
okouzlující píseň dívčí plnou původnosti a! přírody. Mluveno literárně: Svatopluk
Čech, který bedlivě sledoval duchovní život na Slovensku, jak svědčí
zvláště jeho pozoruhodné ocenění básní liurbana Vajanského r. 1880
ve »Květech«, kolísal počátkem let osmdesátých mezi dvojím pojetím
slovenské otázky, starším romantickým, podceňujícím odluku
štúrovskou a zdůrazňujícím jednostranně lidové i přírodní prvky národní
osvěty slovenské, a mezi novějším, politicky uvědomělým, které
uvádělo ve spojitost slovenský separatism a stupňující se úspěchy
persekuce maďarské; stačí srovnati B. Němcové »Chýši pod horami«,
lieydukův »Cymbál a husle« neb liálkovo »Děvče z Tater« s oběma
Nerudovými slovenskými kusy v »Knihách veršů«, aby vysvitl podstatný
ten rozdíl. Svatopluk Čech rád by smířil obojí stanovisko, což ostatně
není zvláště nesnadno. Rozpřádá do široka oslavu přírody a lidovosti
slovenské a čeká odtud vyvření nových sil, ale zároveň volá
Sloven110