ozářeny jsou odlesky hořící Moskvy; sláva vzdušného lyrika duhových
křídel přirovnává se k záři jitřenky nové doby na obloze zardělé
ranními červánky - i pro básníka modré květiny ruské romantiky
potřeboval Svatopluk Čech útratné pompy dekorační.

Jižní Slované byli ve »Slavii« značně zkráceni, a to tím spíše,
ježto z nich básník předvedl konkrétněji pouze rozvaděného Chorvata
a Srba, což vrhalo nepříznivé světlo na tytéž kmeny, jimž se v
»tlandžáru« a »Zimní noci« dostalo apoteosy. Svatopluk Čech nahradil to
alespoň částečně dvěma básněmi, první k oslavě chorvatského kraje,
druhou na počest národu bulharského. R. 1881 vydal studentský spolek
»Slavia« almanach ve prospěch záhřebských Slovanů, a tam poslal
Svatopluk Čech kratičkou a prostou »VzJ)omínku«, zachycující
sdruženě rýmovanými verši trochajskými cestovní dojem z léta 1875, kdy
navštívil rodiče v Rasinji v župě velkovaraždinské; jiné kraHnné a
národopisné zkušenosti tehdejší zpracoval již dříve v prosaické
burlesce »Výlet do Chorvatska«. Ze slunné končiny kukuřice, vinohradů a
kvetoucích dýní nezaznamenává letmého pohledu impresionistického,
nýbrž přeskupuie jej v patriarchální selanku rázu takřka klasického.
Nejde mu však o pouhou kořist výtvarnického oka. Rozhoupané zvony
dědiny chorvátské zaútočí na srdce prudce připomínkou domova a
dětství, uvádějíce dojatému poutníku slavjanofilskému zároveň na
pamět, že Čech se může cítiti doma kdekoliv mezi pokrevnými bratry
slovanskými.

Toto mocné vědomí slovanské vzájemnosti spojuje chorvatskou
vzpomínku krajinnou s obrázkem z bulharských dějin novověkých,
jejž Svatopluk Čech asi o pět let později nakreslil patetickými rysy
na pamět »Bratřím Miladinovům«. Právě k českému srdci mluví hlasem
domáckým buditelské dílo a tragický osud bulharských vlastenců,
Dimitrije a Konstantina Miladinovů, kteří roku 1862 byli otráveni v
tureckém žaláři, vždyť, hledajíce v písňové tradici svého lidu
prostředek národního obrození, postupovali cestou, po níž se již čtvrt století
před nimi ubírali vlastenečtí romantikové čeští; politické osvobození
Bulharska z tureckého a řeckého područí bylo jim konečným cílem
stejně jako zajištění české samostatnosti národní předbřeznovým
nadšencům českým. Nákladné sloky Čechovy, obměňující ve svých
dvanácti verších útvar stance, vybírají ze života mučednických bratří
vrcholné výjevy: v temnu vězení odmítají bratří Miladinové hanl~vé

109·