že nastala právě, když loď, očištěna od rozkladného teroru, se již
blížila přístavu; ve »Slavii« sice od počátku druhého zpěvu neopouští
příběh hranice tragična, ale přece postupně spěje ke ~mímému
rozřešení: rozvadění Slované semknou se v peVll}r šik obranný,
revolucionáři nadobro přemožení opouštějí loď, nejodpornějšího z nich, Petra,
nemine spravedlivý trest, vůdce zákonné strany, Ivan, dojde splnění
svých tužeb, a ani Vladimír, jenž po rytířsku nasadil »zbytečný« svůj
život, nehyne neusmířen - báseň jako »Zimní noc« končí se apoteosou,
kterážto není než odhodlanou odpovědí veškeré pesimistické skepsi o
budoucností Slovanstva.

,. Jako v »:Evropě« orámoval Svatopluk Čech také 'Ve »Slavii«
epický' příběh hojným živlem malebným a popisným; někde vyrůstá
líčení mořské přírody organičtěji z děje, jinde hoví spíše jen básníkově
mocně vyvinuté vloze deskriptivní, někde mú působiti 'kontrastně.
Čtyřikráte ukázal se Svatopluk Čech přímo virtuosním mistrem
mořských obrazů, pro jejichž teplé a syté barvy namáčel svůj štětec
do vzpomínek na plavbu Černým mořem, překonávaje tak znovu
veškeré české vrstevnické soutěžníky v malbě vodních scenerií. Po
prvé hned při vstupu básně oddal se s rozkošnickJ'rm kolorismem
kouzlům východního jitra, kdy zároveň plesaaí v barevných rytmech
měnivé obrysy pobřeží, modré hloubky nebes se zlatými oblaky i zelené
moře se stříbrnými hrami vln a pěn. Dvě malby náleží neúnavně
vynalézavému popisovateli bouře: nejprve zachycuje její neklidně
šumný příchod na koráb, pak její vrcholné běsnění na obloze nad
mořem, střídavě se rozevírající sinými blesky a zase zející v mračné
temnotě; dojmy světelné, zvukové i :pohybavé vystiženy při ,tom
se stejnou účinností. Poslední bravurní kus malířské své vlohy
Svatopluk Čech v obou básních položil do závěru básně, kde oslawa
Slovanstva, kráčejícího vstříc veliké budoucnosti, provází plesný východ
slunce nad mořem, které i s korábem i s blízkým pobřežím chytá a
násobí barevné dary sluneční, zvláště štědře soustředěné na soše Slavie .
na lodní přídi.

Kromě popisného živlu doplňován jest děj i ve »Slavii«, stejně
jako v »:Evropě«, do široka rozpřádanými diskusemi, do nichž
Svatopluk Čech v obou básních vložil své politické a sociální kredo; v nich
lze hledati ideové jádro těchto skladeb. Dozajista i tentokráte jsou
ob
87