ky apriorně pojaté a ideologicky určující jak růst povah, tak průběh děje. Ten počíná se teprve ve druhém zpěvu básně, kdežto nejrozsáhlejší zpěv první jest úplně vyčerpán prehistorii lásky Ivanovy k Jadvize a dvojí diskusí mezi Ivanem a Čechem a pak Ivanem a Vladimírem; ani se zástupci slovanských národu ani s představiteli revoluce v podpalubí »Slavie« nás šedesáte stran prvního zpěvu neseznamuje. Není věru bohaté dějové to pásmo, opětně parafrázující epický .obsah »Evropy«. Zároveň s bouří mořskou vypuká revoluční vření na Slavii, na něž Vladimír, sympatisujicí s povstalci, avšak nebudící sympatií u nich, pohlíží se zálibnou nečinnosti jakotto typický teoretik .stejně oslněný vlnobitím přírodním i sociálním; povstalečtí lodníci pojmou k němu podezření, ale pak jej propouštějí. Svůj odpor proti vzpouře odpyká životem kapitán lodi, když se vzepřel pokusu plavců osvoboditi vězně. Ostražitý Ivan postřehne nebezpečí hrozící Slavii, upozorní na ně polského hraběte, který se ozbrojí, ukonejší svár slovanských bratří o to, kdo má vésti obranný boj proti revoluci, sešikuje je, uhasí požár na korábu vznícený povstalci, přemůže revolucionáře s Petrem v čele, takže tito na ochranném člunu opouštějí Slavii. Než Petr vstoupí na člun, chce se' zmocniti J advigy, o niž svede s Vladimírem krvavý zápas: Vladimír klesá smrtelně porančn nožem Petrovým, Jadviga vrhá se do vln, chtějíc uniknouti rukám násilníkovým, odkudž ji zachraňuje Ivan, když ještě před tím sklál Petra šavli. Krásné jitro po bouři zastihuje na palubě Slavie starého Poláka lkajícího nad domněle mrtvou J advigou, již však Ivanův polibek probouzí k životu, aby konečně hrabě po novém vnitřním zápasu dal ruskému zachránci ruku své dcery, kterou mu tak dlouho odpíral, aJ aby i umírající Vladimír požehnal bratrovu štěstí a věštil velký úděl Slovanstva v blížícím se obrození lidstva, jehož tucha hraje symbolicky ve východu slunce nad mořem a skvoucí se Slavii. Bylo by zbytečno podrobným rozborem jednotlivých !motivu stopovati, kterak revoluční dění na Slavii, sloučené s erotickým příběhem Ivanovým a Jadvižiným v jednotu dosti pochybnou, přímo parafrázuje osudy revolucionářské Evropy od propracované souběžnosti mořské bouře a sociální vzpoury až po shody v úradách povstalců i obraně zachránců korábu. V »)Evropě« však dějová tragika se nepřetržitě stupilovala, až vyrostla k mohutné katastrofě, tím tragičtější, 86