mladistvého, touží neustále po přízni a ruce Jadvižině. Tím přesunuje
se ponekud Ivanova karakteristika od Gastonova typu a značně se
přibližuje povaze básníka Pavla z »Evropy,{, ;vztahujícího lletoliko
toužebné náručí po dcerce kapitánově, ale nasazujícího za ni také
život; Pavlu podobá se Ivan také svou plamennou obranou poesie,
pronesenou k bratru Vladimíru se stejným důrazem, jako v »Evrope«
k hmotařskému Rolandovi. Ale tento Pavel zabarvil milostnou svou
sentimentálností částečně též nihilistu Vladimíra, který· rovněž se dvoří
Jadvize a za ni se obětuje; málem parafrází Pavlova snění o exotické
selance s Angelou mohli bychom nazvati Vladimírův toužebný přelud
orientální idyly s Jadvigou. Vůbec Vladimír, bohatá, avšak nejednotná a
tím málo pravděpodobná povaha, směstnal v sobě celou řadu povah
z »Evropy«, zaokrouhIiv tuto přeplněnou směs nihilismem typického
Rusa a blaseovaným aristokratismem zhýčkaného »paiiátka«, což budí
nedůvěru mezi revolučními proletáři na Slavii. Ode dvou
protestujících besedniků na palubě Evropy přijal názor o svrchovanosti vědy_
a o nicotě lidského snažení, od Rolanda bořivou náladu a nechut k
romantické poesii, od Gastona odpor proti krveproli-tía víru ve
vítězství humanity; lze-li v názorech i v povaze jeho mluviti o vývoji,
mohli bychom jej naznačiti jako růst od typu Rolandovai k typu
Oastonovu, přeloženému však do polohy mladistvější. Co na
Rolandovi v »Evropě« bylo urputné, nelidské a odporné, shrnul Svatopluk
Čech ve »5Iavii« na hlavu násilného a smyslného lodníka Petra,
ovládaného výhradně pudy animálními; tak, kde se Petrův chtíč sápe po
Jadvize, vrací se situace, v níž se rozvášněný kněz v »Evropě« ocitl
s Gonzagou. Tím, že na palubě Slavie jest žena jediná, vysvětluje se,
proč Jadviga vedle základní povahové kresby běžného sentimentálního
typu ženského, shodného úplně s Angelou, vykazuje též rysy
vášnivější Gonzagy, schopné statečné obrany, básník pokusil se to ostatně
motivovati také tím, že J adviga jest pravá rytířská Polka.

Při veškeré shodě těchto povahovš'ch prvků mezi postavami
»Evropy« a »Slavie« nelze přehlédnouti rňznosti v metodě
karakterisační· V »Evropě({ jest povahokresba daleko hutnější, životnější a
názornější a tř~baže i tu sledujenamnoze záměry alegorické, přece
stačí na to, aby před zraky čtenářovými vyvstávali skuteční lidé.
K nim přes národní zbarvení ruského nihilisty a polského páru mají
schémata plující na }}Slavii« velmi daleko; isou to spíše funkce
myšlen
85