idealismu vysnil. Ve verších, vyprošujících si od Slavie-Musy pomoc
básnickou, dává Svatopluk Čech kollárovské vidině rysy
skutečnostní; do působivých antitesí seskupuje krajinné a národopisné znaky
nejrůznějších oblastí slovanských, vedle Kollára jmenuje a oslavuje
Mlckiewicze, Puškina a Lermontova jako velké básníky Slovanstva
a všude zdůrazňuje netoliko svou skromnost osobní, ale i národní.
»Syn chudé výspy« spokojuje se tím, že bude stľízlíkem, jejž obrovitý
Slovanstva orel bílý vynese na svých perutích a již již si představuje
tento opojný vzlet s oblačným symbolickým ptákem Slavie; zdaž si
zde uvědomil Svatopluk Čech, že opětně, jako kdysi v předzpěvu
»Evropy«, se dává strhovati mladším svým druhem Jaroslavem
Vrchlickým, který, spojuje poněkud neústrojně představy bájesloví
biblického i antického, na různých miste ch svých zlomků epopeje
opěvoval obrovského ptáka inspirace, který jej uchvacuje a činí účastna
závratného letu vesmírem a dějinami?

Ale klamal by se, kdo by v »Slavii« očekával mohutný rozlet
vášnivé inspirace, již se básník takřka bez dechu vzdává; jest tu
naopak mnohem více chladného kombinačního umu; který obměňuje
dějové motivy i povahové rysy vyčerpané již starší skladbou.

Na lodi Slavii, brázdící za teplého dechu jihu černomořské vlny.
a obrážející patrně zkušenosti získané roku 1874 na palubách
»Cesa'fevny« i »Golubčiku«, shromáždil Svatopluk Čech na pohled
rozmanitější zástup než kdysi na korábu »Evropě«, jenž z jihofrancouzských
přístavů mířil do vod tropických. DočaSillí příslušníci alegorického
plavidla jsou opětně rozvrženi do dvou znepřátelených skupin, ale
větší pozornost věnuje se tentokráte stoupencům pořádku než
revolučním povstalcům, ohrožujícím koráb. Z těchto kromě zásadního
revolucionáře Vladimíra, který však není proletářem, uvádí básník jmény
Tomáše, Pavla a Petra, ony, mimo lodního velitele, rozdělil podle
jednotlivých národů slovanských. R.us Ivan zastiňuje pří tom nadobro
ukrajinského bezei.menného elegika, starý polský hrabě zatlačuie
úplně kmetného Lužičana, přiřčen-li českému vystěhovalcipodi1 ne-li
v akci, tedy al6§poň v diskusi, nedostalo se té cti zádumčivému
Slováku, a pouhými jmény zůstali představitelé národů iihoslovanských,
Bulhar, Slovinec a Černohorec s rozvaděnými bratřími, Srbem a
Chorvatem. Ženský živel zastoupen iedinou postavou, mladistvou a
urozenou polskou kráskou J advigou, po níž lačně vztahuji ruce a srdce

6* Ba