Turků, provedené v ušlechtilém a přísném patosu hrdinských
obrazových komposicí Jaroslava Čermáka, jež byly sourodý.m, ale umělecJry
hodnotnějším doprovodem české poesie pobalkánské v 70. létech a
nemohly uniknouti pozornosti ani Svatopluka Čecha, inspirovaného
nejednou při básnickém tvoření podněty výtvarnými. Představy:
zrakové v zápětí ustupují mocným sluchovým dojmům, které se valí
osvoboditelským zvukém do duše vzrušeného a rozteskněléhol básníka.
Za zpěvu spravedlivé pomsty sahají jihoslovanští hrdinové po zbrani
a neodstrašeni západoevropskými mocnostmi, které pomáhají Turecku,
rozviřují na svý·ch orlích skalách krvavý boj, v němž padají lysé
hlavy moslimské pod junáckými handžáry vítězných mstitelů; dvě
sloky, shrnující v. působivých obrazech děje válečné, mají prudký spád,
útočnou názornost, výrazovou vervu.

Handžár, který před zraky básníkovými svítil nejprve klidně, pak
děsně, pozdravuje nyní dumného samotáře přesvědčivým jasem.
Přímý pohled do současných dějů Slovanstva dokázal zneklidněnému
snílkovi, kde jest pravý směr pro slovanskou duši, a vyburcoval
jej z malátné tesknoty. Nic nám Slovanům nepomůže hravý.a
sentimentální poměr k životu, v jakém utápějí se »sladkomřivé verše, zvučné
rýmy« básníků českÝ'ch, zrozené ze sladkych žalů; jediná spása kyne
v činu, energické obraně, svalovém hrdinství. »Vítězná zbraň, již ukul
k boji dalekých bratrů svatý hněv« nadobro vytrhla Svatopluka Čecha
z úzkostlivého citIivůstkářstvi, lekajícího se každé kapky lidské krve.
Hodina vyrovnání a soudu nad vraihy slovanského plemene udeřila:
kdo mečem křivdili, n~chf mečem sejdou, než učiněno bude zadost
spravedlnosti dějinné, která přinese svobodu rodu slovanskému.

S podivuhodnou gradací provedena j~st tato stručná a hutná
báseň, překonávající citové chmury jinošství statečnou jistotou
mužnosti. Málokdy' podařilo se básníkovi tak přesné a úměrné členění:
kromě úvodní sloky skládá se »liandžár« ze čtyř částí vždy o dvou
strofách, při čemž sloka druhá až čtvrtá obsahuje obrazy temných a
žalostných dějů ve Slovanstvu v dávnověkosti i v přitomnosti a dumy
o nich,kdežtodruhá, opětně čtyř sl oková polovice básně, doplňuje
výjevy ze slovanského osvobození meditací o mravní oprávněnosti
krvavého dí1a'junáckého. Slovanství Čechovo není tentokráte ani
odtažité ani matné; balkánské události, těsně souvisící se symbolickým
handžárem, neuSltwpuiíani na okamžik do pozadí, a přece básník dovedl je

71