)} Tedy k předu jménem Páně,
v svatou válku, děti, k předu,
za tu lidskost na pohaně,

za mohyly našich dědů,

za Toho, jenž bitvy řidí,

a za volnost slávských snětí,
a za volnost všechněch lidí
k předu, děti!«

V tomto početném zástupu českých opěvovatelů bohatýrského
Balkánu stanul Svatopluk Čech záhy, řadě se při tom těsně po bok svému
spřízněnému předchůdci Václavu ŠtoIcovi, s nimž se ostatně setkal
již v první své politické skladbě, věštící konec tureckého panství nad
evropským jihem, v krátkých a hutných dvou slokách »Orel Balkánu«
z r. 1874. Báseň »tIandžár«, kterou r. 1876 přinesl »Lumír«, slučuje
po šolcovsku dějinné vzpomínky s viděním pobuřuiící přítomnosti, ale
hned odvažuje se také ohnivé tuchy budoucichudálosti, které touží
přivoditi činorodou vůli; jako básník »Slávy dětí« střídá Svatopluk
Čech zde živel malebný s prvky lyrickými a působí mohutným
refrénem; jest však ve své básnické dumě mnohem ponuřejší než Šolc
ve svých jasných chansonách· Když oslovoval blýskavý nahý handžár,.
odrážející se na stole od zdobné podložky, svazku to
sentimentálních veršů českých, vzpomněl si Svatopluk Čech snad bezděky na
dvě proslulé lyrické básně od dávného svého miláčka Lermontova,.
na apostrofu »Dýky« z r. 1837 a na symbolickou obžalobu »Básníka«
z r. 1838, kde dvojnásobně rozmlouvá ruský poeta s lesklou a chladnou
oceli památného kindžálu čerkeského, po prvé o temném hoři milostné
vzpomínky, po druhé o zlehčeni básníkova úkolu v nové době, která
nemá smyslu a místa pro jeho někdejší poslání činorodého vůdce
davu. Avšak základní stanovisko Čechovo liší se podstatně od
soběstatečného individualismu mladého ruského genia, stravujícího se
vnitřním ohněm; jsou to hromadné city a pomysly, jež v básníku českém
jitří pohled na odhalené ostří handžáru.

Chmurné vidiny dějinné sudby slovanskěho kmene na Balkáně
i mimo něj honí se hlavou básníka osaměle dumajíciho, an pohlíží na
drsný kov cizokrajného handžáru. Temná a přísná starozákonní
nálada šumí mátožnou perutí nad jeho spánky, když přemítá o svém
plemeni, bloudícím bez konce pouští za tmavé no.ci s trnovou korunou.
68