propuklo r. 1874 a 1875 po tureckých a bašibozuckých ukrutenstvích
jihoslovanské povstání, 'rozhodla se vláda Alexandra II. netoliko pomoci
utlačované křesťanské ráji proti muslimským utiskovatelům, ale přímo
vybojovati slovanským bratřím svobodu. I 'zdálo se, že konečně
docházejí slechu opětovné a naléhavé výzvy slavjanofilských sdružení
v Kyjevě a v Moskvě, a že se splňují mohutná slova starého
romantika A. Št. Chomjakova, který již r. 1831 za nadšeného podivu
Kollárova takto mluvil k ruskému orlu: »Vysoko jsi hnízdo postavil, ty
Slovanů půlnočních orle, široko křídla jsi roztáhl, hluboko do nebe
jsi zašel! Leť, ale v horním moři světla, kde silou dýchající hruď
neobmezenou svobodou zahřáta, na mladší bratří nezapomeň! Na step
poledního kraje, na daleký západ se ohlédni: mnoho jich tam, kde hněv
Dunaje, kde Alpy chmurou se ovinuly, v úžlabinách skal, v temných
Tatrách, balkánských dolinách i lesích, v sítích Teutonů věrolomných,
v ocelových řetězích Tatara! A čekají ukovaní bratří, až uslyší volání
tvé, až ty rozestřeš křídla jako náručí nad slabou jich hlavou.
Ú vzpomeň si na ně, orle půlnoční! Pošli jim hlučné svoje pozdravení,
aby je v otrocké moci utěšilo zářící světlo tvé svobody! Krm je
pokrmemsil duchovních, krm je nadějí lepších dnů a chladnost
pokrevných srdcí horoucí láskou zahřej! Jejich hodina přijde! Zesílí křídla,
mladé drápy narostou, zakřičí orlové - a řetěz násilí rozklovají
železným zobákem!«

Jako na Rusi a mezi Srby i Bulhary značily též v Cechách
balkánské války mezi Pařížskou smlouvou a kongresem Berlínským
mocný rozkvět slovanského vědomí;, básníci dali tomu výraz
nejvýmluvnější. V čele jejich kráčel tragický tušitel nových ideí a umný strůjce
nezvyklých forem v českém básnictví za: období pomájovského, Václav
Šolc, který také ve výpravných cyklech o »Uskocích« a »lIajduku
Markovi« se osvědčil učelivým žákem junáckých zpěvů
jihoslovanských. Zlomkovitému m~stru prudké intuice dos'tačilo křesťanské
vzbouření v hercegovských horách na počátku 60. let, od něhož bylo
ještě daleko ke skutečné válce na Balkáně, aby domyslil význam
válečného kvasu na jihu pro celý slovanský svět. Dlouho před tím, než
»ohavnosti bulharské« uvedly Evropě důrazně na mysl nutnost
branného zakročení ve velkém slohu, vložil Šolc do dvou plně prožitých
skladeb, pojatých pak do »Prvosenek«, do básní »Nad Balkánem« a

,»Slávy děti«, všecko, co měla po jeho p'ředčasné smrti obsahovati česká

66