skladbu z dějin pobělohorských, prodšenou vroucím podivem k
mučedníkům Staroměstského náměstí i jejich dědicům a sálající
ušlechtilým opovržením k jejich jesuitským a cizáckým odpůrcům; dobový
vkus, podporovaný současným malířstvím, kochal se ve velikých
výjevech historických, provedených se starožitnickou přesností a s
malebným rozkošnictvím. Po »Žižkovi«, úry,,-kovité ukázce Čechova
básnictví dějepravného, byl »Václav z Michalovic« první rozsáhlou
skladbou o několika zpěvích, kterou otiskl Svatopluk Čech ve svých
»Květech«; vyšla! v jejich druhém ročníku r. 1880, a jmenovitě vstup
a první zpěv, které byly uvěřejněny pohromadě, vzbudily vedle
obecného podivu napiaté očekávání. O vánocích r. 1882 vydala firma
Šimáčkova báseň ve skvělé úpravě knižni s ilustracemi Adolfa
Liebschera; i těm dostalo se velmi příznivého přijetí, ačkoliv přísnější kritik
nemohl by přiznati vyššího vkusu zběžným, nekarakteristickým
kresbám vídeňského dekoratéra, celkem štastnějšího ve výjevech
milostného kochání než v patetických námětech divadelní bolesti. Pak vyšel
»Václav z Michalovic« ještě dvakráte, r. 1886 a 1897, bez obrazového
průvodu v kapesní úpravě »Kabinetní kl1ihovriy«, než jej básník beze
změny zařadil do šestého svazku svých sebraných spisů po bok
nejohnivějším dílům mladistvých sv~-ch let, »Evropě«, »Čerkesu« a
»Andělu«.

S nadšením čtenářstva souhlasila kritika. Mluvčí školy »národní,(
v Čechách i na Moravě, která právě kolem r. 1880 sváděla prudké
boje s lumírovci, pozdravili s povděkem dílo svého vyvoleného
básníka, splňujicí jejich kritické požadavky, aby naše slovesné umění
čerpalo látku ze života domácího, možno-li z dějin národních; aby
zabývalo se při tom otázkami zaměstnávajícími českého ducha a aby
vyzbrojilo se pro svůj podnik důkladným studiem domova, ať
minulého, at přítomného; jenom katolicky přísný kritik P. Vychodil učinil
několik vJ'rhrad se svého nábožensky historického hlediska. V tomto
smyslu zahrnul »Václava z Michalovic« při knižním jeho vydání
svrchovanou chvalou v »Osvětě« r. 1883 Ferdinand Schulz, jehož zběžný
posudek, stavějící Liebscherovy ilustrace na roveň Čechově básni,
vynáší »velebné akordy českých dějin, úchvatné obrazy z české minulosti,
srdcelomnou ozvěnu českého pádu s vrcholu světové slávy do
propasti zrady a nejsurovějšího násilí, všechnu krásu a sílu básně
Čechovy«, které prý »vystupují před nás v mistrovské kresbě A.
Lieb60