vým činila mladého snílka vzpomínka na potupu otcovu i na pokoření
vlasti i národu; pomstychtivým se stává, dověděv se o zradě
bezectného druha. Z těchto dvou zakalených zdrojů poplynou další a
poslední činy Václavovy, které nesnesou přísného mravního měřítka,
nejen proto, že temení z pohnutek málo šlechetných, ale i proto, že
jsou konány v prudkém afektu - nespoutaná mladickost brání
Václavovi, aby se nestal skutečným hrdinou v přísném významu slova. Projev
Václavova rozvášnění přeložen jest do posledního zpěvu; pátý oddíl
básně zůstává ještě vyhrazen ieho naproste bezmocnosti: opuštěn
Sideciem marně buší do zapadnu vších dveří svého žaláře; spoután pak
jesuity s Konrádem v čele nadarmo se brání násilnému obřadu
exorcismu; bylo by třeba přímo nadpřirozených sil, aby ubohá obět
Konrádova, Sideciova a rektorova mohla opět rozhodovati o svém osudu·

Dramatický vzruch však není u Svatopluka Čecha nikdy trvalý;
zde jej vystřídává malířská záliba dekoračního virtuosa slovniho, která
pak ovládá značnou část závěrečného zpěvu šestého. Kdežto ve vstup .•
ním zpěvu se ji oddal básník při líčení slavnostní hostiny klementinské
plnou měrou, mohl ji později, líče honosné obřady Božího těla a
nádhernou monstranci u sv. Salvatora, projeviti pouze episodicky, teprve
na samém konci »Václava z Michalovic« slaví tato vloha opětně
dokonalé vítězství. Skvělá svatba mladých dam lfuertových, s níž
Svatopluk Čech spial tragický závěr osudu svého hrdiny, poskytla mu
plnou příležitost, aby oslnil čtenáře celým: svým barevně hlaholným
uměním brožíkovským. Na útratného mistra hromadných komposicí
dějinných, tak věrného v jednotlivostech krojových a rekvisitách
musejního rázu, ale zároveň tak chladného, šlo-li o postižení dobového
ducha, vzpomínali jsme již při kněžských a šlechtických hodech v
klementinském refektáři, jak bychom si nepřipomenuli pří panském
sňatku u sv. Salvatora dvojnásobně tohoto Václava Brožíka, jehož
vývoj vede od ,.Svatebního průvodu Záviše z Falkenštejna« až k
obrazu »Tu felix Austria, nube«? Po brožíkovsku směstnal zde
Svatopluk Čech do lodi chrámové velký šumící zástup, tak rozsáhlý, že se
z kostela přelévá až na ulici, maje pak pokračování v řadě skvělých
panských vozů na Karlově mostě; zrakové bakchanale jest tu
stupňováno dojmy sluchovými, jež se podařilo básníkovi šťastně shrnouti
do přirovnání homerské šíře o vichru v pustém mlází a o zvědavém
davu diváků. Po brožíkovsku soustředí se všechen ruch urozeného

4* 61