laným bohoslovcem. Ani zdáli nepomyslil Václav na otázku svého
spasení, na věroučné pozadí svého rozhodnutí, ba ani na nutnost, aby si
uvědomil, proč žil a proč zemřel drahý otec. Národni liberalism
Svatopluka Čecha způsobil, že syn náboženského mučedníka a
vychovanec duchovního řádu zůstává lhostejným pro problémy nejdražší
české reformaci a že ulpívá na průvodních jevech politicko národních,
chápaných spíše citem než promyšlenou ůvahuu.

Opuštěn rozhorlenými jesuitskými inkvisitory, Václav z Michalovic
zůstává ve své cele, proměněué v žalář, a kromě džbánu vody na
stole a obrovitého krucifixu má za společníka pouze asketickou knihu,
hrozící všemi pekelnými tresty. Jakoby se byl propracoval
křiklavými podrobnostmi odporných kazatelských a mravokárných děl
Pavla Axlara, Marka Damascena a Vojtěcha Martinidesa, so·ustředH
Svatopluk Čech v několika verších skutečně mistrovsky ponurého a
zároveň divokého ducha barokních fantastů protireľormačních· Rozkoš
z utrpení a L muk, záliba v děsivé grotesce, dráždění svědomí
představami co nejsmyslnějšími - to vše postihl básník íntuiční zkratkou
na nový dl1kaz, že není nikterak cizincem v oblastech barokního
cítění a jesuitské myšlenky. Ale jeho hrdina odvrací se co nejrozhodněji
od okruhu pomyslů, jež Klementinum vnucovalo stejnč úsilně
jesuitskému novicovi v XVII. století jako chovanci arcibiskupského
konviktu za věku XIX. Dumavá mysl Václavova, naplněná starostmi,
jak provésti plán s Ambrožem smluvený, rozpřádá si obrazy o
vítězném postupu bratra Smila: vesnický zástup po husitsku ozbrojený· i
řízený očekává na lesní mýtině povelu k válečnému vytrhnutí; za zvuku
strašného bubnu .žižkova se Smilem, vůdcem vojenským, a s
Ambrožem, vůdcem duchovním, dávají se houstnoucí roty na pochod; na
Bílé hoře odčiněna listopadová porážka kalicha; Karlův most ztečen,
takže katolické panstvo uchyluje se k svatému Salvatoru, chtějíc se
tam zachrániti; zde před oltářem rozhoduje se dramaticky o bytí a
nebytí rodu tluertova.

Celá tato řada malebných a patetických výjevů válečných jest
volnou obměnou husitských dějů, které zobrazil Svatopluk Čech v
»Adamitech«; nic neprokazuje této vnitřní souvislosti jasněji než
závěrečná scéna, již si obraznost Václavova umísťuje do chrámu
salvatorského. Když kostelní asyl nezachránil dona tluerty před krvavým
soudem rozpoutaného lidu, jest Václav ochoten přejmouti vůči
Ignaci
47