bratra Ambrože do skrytého lusthausu vlastního srdce. Obzor
dotud určovaný malebnými homolemi Českého středohoří se ůží, až
se octneme v těsné světničce neúnavného čtenáře bible a Petra
Chelčického i jeho věrně chápavé ženy, abychom posléze unikli z
kvetoucího světa zevního 'do pomyslných a nadzemských oblastí
náboženského snění, v nichž hledá a nalézá svou útěchu zkrušený a osamělý
vdovec Ambrož. Idyla náboženská nepřesvědčuje však tu do stejné
míry jako předchozí selanka agrární. Českobratrství Ambrožovo trpí
značnou neurčitostí: byl tento horliv}" čtenář Chelčického přivržencem
Větší či Menší stránky? znamenal jeho odvrat od světa zásadní
asketism či pouze náladový nával srdce přemoženého smutkem? jsou jeho
večerní dumy o prchavé přeludnosti všech zjevů a o svrchované moci
boží milosti skutečně věrným obrazem českobratrského smýšlení nebo
spíše libovolnou obměnou supranaturalismu katolického, jehož zásady
si Svatopluk Čech osvojil za, klementinské výchovy, a který byl doma
nikoliv v obci Chelčického, nýbrž mezi následovníky a obdivovateli
Terézya Gesu a Calderona? Básník, jenž nerad individualisoval,
vynaložil mnohem více úsilí na to, aby s virtuosním odstíněním hynoucích
zvuků i barev postihl náladové pozadí Ambrožových meditací, než aby
ostře prokreslil jeho názory. Nedotekl se ani jiného problému, jenž
mohl zvláště zajímati psychologa náboženských dějin českých v XVII.
století, odkud totiž ten naprostý souzvuk mezi husitským Bohuslavem
z Michalovic a jeho bratrsk}'m sluhou a důvěrníkem, tak řídký v
dobách předbělohorských. Zastaviv se pouze a to s láskyplnou zálibou
u obou pokrevných dědiců jména a věhlasu Bohuslava z Michalovic.
pospíchá Ambrož ve svém vypravování k tragice Staroměstské
exekuce, která jest se zřejmým záměrem kontrastním postavena proti
líbezným obrázkům ze zátiší rvenického.

Přidrž ev se při líčení krvavého divadla na Velkém rynku vydatnou
měrou svého pramene, »tIistorie o těžkých protivenstvích«, směřoval
Svatopluk Čech především k tomu, aby jímavé i názorné zprávy
náboženského kronikáře proměnil v barvitý obraz staropražský s
působivými účiny světelnými a aby propracoval hrdinský postoj
Bohuslava z Michalovic tváří v tvář smrti. Obě se mu podařilo znamenitě.
K účastníkům z tábora císařského i povstaleckého, o nichž vypráví
souvěký letopisec, připojil básník němou a přece významnou by tost,
ztělesňující takořka staropražskou duši, slavný, chmurný, velebný Týn.

39