kovo srdce unavené tragickým námětem ze zkrváceného věku XVII!

Monumentální selanka rvenická, rozpředená do široka vstupním
líčením Ambrožovým, má dvojí kořen slovesný i myšlenkový. Čistě
romantický jest její ideový základ: takto šťastně a mravně dokonallé
představovali si Rousseauovi a tIerderovi žáci v našem národním
obrození, jmenovitě Palacký, staré Slovany v puvodních sídlech i naše
předky ve vlasti do příchodu německých řádů: v radostné shodě s
přírodou, v bratrském souzvuku zemanů a sedláků, uprostřed práce, která
blaží, a s občasnými nevinnými radovánkami; jest také patrno, že celý
obraz jest teple podmalován romantickou touhou po přírodě, po prostotě,
po dětství dějin. Samo provedení obrazu má však ráz klasický a mocně
připomíná bukclické chvalozpěvy na venkov, vytvořené básníky
antickými a pak napodobené veršovci XVIII. věku i jejich opožděnými
epigony českými: úplně ve vergiliovském duchu doplňuje se rolnictví
a dobytkářství prací vinařovou a včelařovou a opravdu po staroitalsku
spojuje se zde zdravý smysl pro užitečnost s radostným zanÍCením pro
přírodu. Toto sloučení názoru romantického s klasickým vkusem není
v umělecké kultuře české výjimkou, naopak vyskytuje se zpravidla,
kde básníci, výtvarníci, hudebníci mínílí vystihnouti patriarchální život
našich praotců. Zvítězil-li Svatopluk Čech lehce v soutěži se slovesnými
předchůdci, z nichž buďtež uvedeni jen Jan l1olI~'r, umný strůjce
selanek v hrdinském rámci i bez něho, a Karolina Světlá,i vl@živší do
románu ),První Ceška« v úchvatné promluvě Vojtěcha Šembery skvělý
ohraz idylicky blaženého venkova staročeského, nebylo tak snadno
vyrovnati se dvěma arcimistrům ze sesterských uměn . - a přes to
snese Ambrožovo jadrné a syté líčení rvenického ráje zcela
dobře srovnání s mužným a zároveň lahodným cyklem souro...,
dých selských obrazů Manesových na Staroměstském orloji, ano
i s hudební idylou hrdinskou, jíž Smetanův genius opředl místo. od
Rvenic nehrubě vzdálené - Stadice přemyslovské. Právě na
stadickou episodu v »Libuši« si čtenář maně vzpomíná při klidných a
slastných slovech Ambrožových, velebících touž shodu pána a čeledi,
I'Tosycených stejnou IPohodou letního zrání a vrcholících podobným
utěšeným výjevem obžinkovým, při němž nechybí u Čecha výskavý
přízvuk burleskního veselí.

Ale pak nabývá rvenická selanka zbarvení zvláštního. Z volného
vzduchu nad polem i sadem uchyluje se toužebná vzpomínka Českého
38