představují se nám Slavata a Martinic, zcela nepatrná slovní úlol1a
přidělena Michnovi i MaHadasovi; pouze hlučná chvastavost obou
bezohledných soutěžníků v rekatolisaci, dona tiuerty a Přibíka J eníška,
a hlaholný přípitek rudého Verduga vynikají osobitěji z hodovní vřavy
těchto )lorlů, slétnuvších se k bohatému hodu ze všech konců světa«.
Třebaže se Svatopluk Čech nepokusil propracovati osobitěji těchto
představitelů pobělohorské šlechty v Čechách, přece dovedl již v prvním
zpěvu »Václava z Michalovic« vzbuditi pro ně zájem do té míry,
že očekáváme najisto jejich pronikavé zasažení do dalšího děje, avšak
kromě liuerty, s jehož rodinnými poměry se později dopodrobna
seznamujeme, mizí všichni nadobro v průběhu básně - nikoliv světští,
nýbrž duchovní vladaři Čech jsou vlastními hrdiny »Václava z
Michalovic«.

První zpěv předvádí tři příslušníky Tovaryšstva Ježíšova,
mladičkého Hovice a dva Otce řádové, rektora Beskovia a patera Sidecia.
Neznámý novic tajemného původu a plaše snivého zjevu, jemuž básník
dodal poutavosti účinným kontrastem bLedého líce s černými kadeřemi,
temným okem a tmavým rouchem řádovým, má v malebném výjevu
z refektáře Ílkol řečnický. Nejde tu však o vzrušenou rétoriku
prosycenou olmivou osobní účastí básníkovou, jíž později jest právě súm
Václav z Michalovic unášen, nýbrž o věrně historickou pasáž duchovní
deklamace; podivuhodně se podařila Svatopluku Čechovi tato dějinná
exorta o vývoji a rozkvětu jesuitství v Čechách se vším nákladem
kazatelského patosu, duchovní politiky i tajemné thaumaturgie, bez něhož
se neobešel žádný jesuitský mluvčí po Bílé hoře; ovšem k individuální
povahokresbě mladistvého kazatele nepřináší Michalovicův vý-kon ani
jediného rysu. Zato z úst patera Sidecia v šťastně propracovaném
rámci proměnlivých událostí druhého desetiletí XVII. věku poznáváme
osudy sličného novice, kteréhož jako opuštěného sirotka po neznámém
kacířském šlechtici Tovaryšstvo Ježíšovo vyrvalo ze surových rukou
drancujících, prznících a vraždících Valónů a vychovalo pro své účely;
Sideciovo dramaticky vzrušené vypravování dopliíuje rektor
Beskovius poznámkou, že mladý Václav nemá ani tušení o svém původu.

Čtenáři méně pozornému mohlo by se snadno zdáti, že novicova
přednáška i předhistorie má pouze cenu episody v hodovním panském
'ruchu prvního zpěvu, který zvláště svým závěrem živly malebné, ano
i groteskní zřejmě zdůrazřmje na úkor epiky akarakteristiky.
Roz
32