věcné podání nebyly by bý·valy básníku po chuti, kdyby byl vztáhl
ruku po této pomůcce prvního řádu. Ale patrně neučinil toho. Jeho
potřebě podezdíti látku historickými údaii přesně zjištěnými dostačily
úplně spolehlivé články, jmenovitě z pera Antonína Rybičky, v
Riegrově Slovníku naučném. Z ,nich kromě stati o rodě Michalovicově
posloužilo mu nejlépe heslo liuerta, podáv,a:iící, přes malou slohovou
pohotovost svého mikrologického pisatele, výraznou, takřka
dřevorytovou karakteristiku surového a ziskuchtivého kondotiera z družiny
Maradasovy a zaznamenávající velmi podrobně ukrutnosti násilníkovy
Vll či městům, vlastnímu nevolnictvu a hlavně proti nekatolickým
vzbouřencům. Pečlivý genealog povšiml si tu i rodinných pOměrl\
bezdčtného arrivisty, jenž starostlivě dbal nevlastní dcery Marie i
dětí po svých sourozencích, které se však jménem neuvádějí; zde
naskytovala se básníkovi možnost dokresliti si dům liuertův a k dceři
vévodkyně Multanské Marii přibásniti sirotka po tluertově bratru donu
Pedrovi. Převzav, zvláště do prvního zpěvu skladby, ze svého
pramene hojnost dějepisných údajů o pobožnůstkářském ukrutníku panu
Martinu Huertovi z Velhartic, rozpřádal si zálibně polohistorické
motivy o jeho obou schovankách. Při tom postupoval svou příznačnou
metodou kontrastů a antitesí. Obě dívky v domě liuertově zjevovaly
se mu v protikladě tělesné krásy jako hrdá rusovláska a útlá bruneta
a zvolna též jako dvojice rozdílných povah; osiřelá spoludědička
pře mocného, cizáckého rekatolisatora Čech určena byla za milostný
protějšek opuštěného a zchudlého syna jednoho z hlavních účastníků
nábožensko-politického povstání proti císaři. Hned byl na snadě motiv
další. Vúči schovance nobilisovaného zbohatlíka dona Martina Huerty
měl se opuštěný a zapomenutý sirotek po českém prokletém povstalci
jeviti jako ubohý plebejec u poměru ke vznešené dámě a tím přejíma,l
úkol, který na základě plachých prožitků svého mládí přisuzoval
Svatopluk Čech rád nesmělým zbožňovatelům šlechtických paní; i v tom
hověla látka jinošské retrospektivě, takže lze dokonce mluviti o jakési
souvislosti» Václava z Michalovic« s mladickou byroniádou »Anollym«.

Historická pomoc, kterou básníku poskytl »Slovník Ilaučný«,
nezastínila však nikterak jeho hlavního dějepisného pramene, totiž
odedávna oblíbené »Historie o těžk)'Tch protivenstvích cirkve české«. Tam
v tklivém, ba srdcervoucím líčení popravy, kterým jest ,y)'plněno
neméně než třiadvacet kapitol, nalezl Svatopluk Čech podrobné zprávy
28