nadání vůbec se vyhýbalo postavám a dějům příliš jedinečným,
individuálním a zvláštním a spokojovalo se radějí Jídají povšechnými, rysy
obecnými, povahami nepříliš odstíněnými.

Proto pátral mezi mučednickými obětmi krvavého rozsudku
staroměstského po hrdinovi méně srostitém, jehož postavu bylo by lze
tvořiti bez stálé kontroly dějepisné, a takových mu mezi pány a
rytíři poskytovala 61.-82. kapitola »liistorie o těžkých protivenstvích
církve české« nemalou řadu. Před ním vyvolil si z tohoto okruhu
hrdinu pro jedinou svou poOělohorskou povídku Prokop
Chocholoušek, jehož »lirad« motivicky souvisí s eposem Cechovým: vnuk
popraveného rytíře Kaplíře Oldřich zamiluje se, přišed se švédským
vojskem do Cech, do katolické dědičky někdejšího otcovského hradu
a v její přítomnosti málem podlehne svodům katolické nádhery i
výmluvnosti protireformačního kněze. Vybral-li si postavu a rodinu pana
Bohuslava z Michalovic a na Rvenicích, rozhodly pro to snad
okolnosti tři. Za doby Cechova mládí žily v Praze a dokonce v
společenském obzoru básníkově dámy, které, jsouce rozeny Michalovicovy,
hlásily se za potomkyně statečného mučedníka staroměstského. Sídlo
páně Bohuslavovo, nepatrné městečko Ervěnice ve zněmčelém kraji
severočeském, bylo Svatopluku Cechoví od studentsk~'ch let známo
a bylo zasazeno do drahých jeho vzpomínek na milované Středohoří.
Iilavně však jal se básník o osudy pana Bohuslava z Michalovic
a jeho rodiny zajímati, když v pátém díle Riegrova Slovníka
naučného nalezl kromě suché, ale výrazné karakteristiky Bohuslavovy
a jeho osudů také stručnou, avšak v kusosti své přímo dráždivou
zmínku o obou jeho synech, starším, humanisticky vzdělaném Smilovi,
který navrátiv se z vyhnanství, zorganisoval r. 1627 selské povstání
na Kouřimště, a o mladším Václavovi, jen podle jména známém: zde
skutečně nabízelo se dokreslující fantasií pole nejširší.

Naleznuv takto žádoucí nit, kolem níž se v bohatých druzách
mohly krystalisovati další motivy a děje, Svatopluk Cech \Se ponořil
do průpravného dějepisného studia pro svou pobělohorskou skladbu
výpravnou. Ze soustavných a obšírných prací domácího původu o
třicetileté válce a pronásledování nekatoliků mohl básník sáhnouti leda
k prvním třem svazkům rozsáhlého díla Oindelyova a snad i obsažnému
článku téhož badatele o popravách pobělohorských, leč přílišný rozměr
oněch spisů, jednostranně politický zájem učencuv a jeho až mrazivě

27'