jedinečnost nehistorického případu a vý-Iučně mladický ráz hrdinova
konfliktu odňaly Čechovu námětu jak plnou tragiku. tak dokonalou
typičnost národní. Oč hloub a oč obecněji byl by Svatopluk Čech
pojal český osud v době protireformační, kdyby se byl na příklad
zastavil u onoho rozporu, před nímž se od Ferdinandových mandátů
.až do Marie Terezie stále znovu ocítali všickni čeští nekatolíci
svobodných stavů, konfliktu to do m o v a a vír y. Ten vnášel tragické
prvky do života hotových a zralých mužů, prožjvajících všecky vztahy
s důsažnou odpovědností, žádaje, aby do sázky byly vloženy zájmy
rodiny, příslušenství k půdě a k majetku, vztah ke kostem otců i
k budoucímu blahu dětí; ovšem jen duch mužné zkušenosti a mužné
síly byl by mohl řešiti tuto typickou tragiku pobělohorskóu. Ale
Svatopluk Čech, vráti v se r. 1879 k námětu, který jej vábil odedávna,
nepodstoupil této zkoušky, nýbrž spokojil se s užší oblastí mladick}'ch
pomysIů, citů a rozporů a tak ve »Václavu z Michalovic« vytvořil
dílo životní retrospektivy, v níž jal si libovati dříve než bývá pravidlem.

liIedaje ve svých pomůckách dějepisných i polohistorických
vhodného nositele konfliktu vyváženého dílem ze zkušeností osobních,
dílem z povahy doby pobělohorské, Svatopluk Čech připadl nejprve
na rodinu velkého náboženského politika protestantského Václava
Budovce z Budova, i nadepsal první část rukopisu se Vstupem jménem
jeho syna Adama Budovce. Není nesnadno dohádnouti se, proč básník
záhy sám zamítl tento plán. Na pozadí tragédie odpadlíka od otcovské
ví'ry měl se ve svatozáři dokonalého národního hrdiny rýsovati jeho
velký otec, jeden z mučedníků staroměstských, a měl v ideální
postavě své ztělesňovati všecky rysy příkladného domácího šlechtice
z tábora reformačního. Ale příliš složitý Václav Budovec z Budova
nehodil se do patriarchálního obrazu, jejž si Svatopluk Čech o takovém
pánu vytvořil; jmenovitě význačný diplomatick}' um Budovcův a jeho
mnohonásobné vztahy k cizině a jejím proudům duševním nehověly
poněkud prostoduché představě domácího a selankovitého
tradicionalisty. Ještě rozhodnější byl patrně zřetel estetický. Osoba Václava
Budovce z Budova, stojícího po čtvrtstoletí v popředí náboženského i
politického dění českého a podavšího mnohonásobně dějepisná
svědectví o vlastní významné ,činnosti" zdála 'se Svatopluku Čechovi
dojista příliš určitou, konkrétní a historickou, aby ji -mohl postaviti
třeba jen do pozadí skladby ovládané obrazností básnickou; jeho
26