kovy dítky, nasazuje Pavel svůj život, o kterém ostatně ví, že ho jest
na mále a hyne v proudu i s dětmi. Zde Svatopluk Čech dosti
ojedillěle v novelistickém svém tvoření, pokusil se rázně vykročiti ze
začarovaného kruhu svého snílkářského, blouznivého sobectví, jež jindy
odcizuje se světu pro svůj žal a svou dumu, pro svťti stesk za
mladostí a pro svůj pocit neuznání - vyšší a plodnějšÍ než to vše jest
obětovati se za jiné a vykoupiti se vědomím činu z hrůzy marnosti. Tímto
kladem vúle končí se sentimentální povídka, v níž nadarmo se
pokoušel epicky mdlý vyprávěč zastříti pohodlnou vadnost skladby teplou
drobnokresbou postav, vřelým líčením jarní přírody a zajímavými
debatami iilosofickými a sociálně reformními, poukazujícími mimoděk
již k nedaleké »l:vropě«.

Subjektivní živel zas~řel nadobro výpravné jádro novely »tlovor
listí«, kde v celek nepříliš pevný setkáno několik motivů běžných
v Čechově novelistice; výsledn{ dojem rozkolísané skladby, kde
vydattl~ použito tvaru vypravování rámcového, jest spíše lyrický než
POvídkový. Výletní společnost ocitá se v hlubok{>m lese a naslouchajíc
ieho šumu, přemítá o tom, co ten hovor listí znamená. Mezi v~edními
členy společnosti, kteří se prostod.uše účastní rozprávky, určitěji se
r)"snU dvě nevšední postavy, !tichý vychovatel, skrytý to básník, a
slíčná poetická šlechtična; oba dobře chápají hovor listí, vykládajíce
si jej jako šept tajemných bytostí ve vesmíru, našemu poznání
nedostupných; jest patrno, jak se v romantickém tématě líbilo básníkovi,
jehož koncepce často temenívaly v dojmech auditivních. Vychovatel,
vyzván společností, vypráví hrůzostrašn~' příběh svého přítele
Stanislava, jejž po milostné tragedii dohnalo chmurné ševelení lesa v ponuré
končině až k šnenství; povídka sama, vymykající se rozměrem a
intonací z celkového rámce, předvádí Čechovy cestovní zkušenosti na
moravském Valašsku a řadí se k cestopisn~'m obrázkům novelistického
zbarvení, v jak~'ch si spisovatel počátkem osmdesátých let liboval.
Vychovatel nevzbudí u komtesky pouze zájem, ale i náklonnost, a
mladistvá, rozmarná šlechtična, naldoněná k příjemné poetisaci
skutečnosti, prožívá s ním dobrodružství, které podle Čechovy psychologie
lásky nedospívá nad první akordy citového sblížení a tklivého opájení
přítomnosti - intelekt, smysly a vášně zůstávají neprobuzeny při těchto
preludikh skutečné lásky. Leč tyto schůzky v lesní samotě, kde s
komteskou a preceptorem hovoří listí stromů, byly pro vychovatele sice

183