podrobném a důvěrném uzavřený kus staré Prahy, jenž byl dějištěm
Jeho studentských let, postavičky i lokality prokresleny jSOli věrně
až do titěrnosti, a kolem společenských protikladů sestrojen jest
nevelik{T děj, upravený se skrovnou vynalézavostí. Mezi starobylým a
se&"fým palácem malostransk}-m, zbaveným veškerého šlechtického
lesku, a skrytou hospůdkou na Starém městě, kmitají se směšné a
ubohé figurky pražských maloměšťáků: bohatý tlustý
soukromník s nerozlučným psem, slídivý a ziskuchtivý domovník, záletná
majorka se starým, neschopným mužem a s vyžilým milovníkem v
uniformč nadporučíka, hospodský bez hostí a jeho nesmělá dceruška.
Krom~ dobrodušného a mrzutého podivína pana Bolehlava zajímá
v tomto běžném zástupu spisovatele hlavně představitel mladistvého
blouznění v lásce i v poesii, básník Jan Burian: jak jest vzdálen tento
květnatý a matný- ilusionista s vlčí mhou lla očích od Nerudova hutně
reálního a novodobě uvědomělého literáta Václava Bavora z »Týdnu
v tichém domě«! Burianovi i Bolehlavu uložil Sv. Čech, aby ukázali
dvojí tvář jeho vlastní erotiky; Burian sentimentální toužení po
mladistvé dívce, obestřené sladkou mlhou llaivní nevědomosti, Bolehlav
smyshlOu žádost po zralé ženě, krásy plně rozvité, ale skutečllost
vyvede oba z milostného bludu, takže rozčarováni opouštějí Prahu a
ubírají se na venek. Zde provázÍ přebarvená komika situační a
groteska vkusu dosti pochybného základní motiv Čechovy mladistvé
prósy, vystřízlivění z mladické iluse sentimentální lásky. Stále
zaměstnává povídkáře-začátečníka problém dona QuUota a jeho
Dulcineie: buď Čechovým horujícím rytířům smutné postavy ukáží ženy
&:1.my, že se v ničem nepodobají apriorním přeludům, jsouce všedni,
zištné, někdy i podvodné a záletné, nebo vyléčení romantikové
nahlédnou v sebepoznání nadcházejíCÍ zralosti, že posud konali mladickou
nerozvážlivost, od níž nutno se odkloniti k mužným a zdravým
skutečnostem života. Takový ostře ironický hrot, jenž nezasahuje výlučně
iluse v lásce, nýbrž i v ostatnÍCh vztazích mladosti, vložen jest do
drobnějších grotesek jako »Trepka«, »Novela z ničeho nic«, i do
rozměrnějších. povídek »Maroušek«, »Motýl«, »Cikánka«, »Liškovický
pán«; pronikal současně v Čechových feuilletonech, na př. ve skvělém
»Žoli«. Umělecky měnil situační komiku, leckdy až hrubozrnnou,
v opravdov}- humor; lidsky značil stupeň vyzrávání básníkova;
pate
169