Je-bouřliváka ze zotročilého a mrákotného domova hnalo heslo »chci
žít«, maluje se široce v druhé, delší čftsti básně. A tu oživuje si
Svatopluk Cech v barevné a světelné sytosti všech denních výjevů-
Kavkaz, ale l1e již oněmělé hory, jimiž před třemi léty bloudil sám. Ruch
a ryk velkého boje za osvobození Slovanstva duní horstvem, mlad)'r
druh nadšeně účastní se zápasu - a ve verších prudké gradace
nesvítí jen hrot pik, netřpytí se pouze obnažený meč, ale bouří i
slovanské moře, hřímá vítězství našeho společného plemene. Náhle tichnou
triumfuJíci iamby bitevní vise, která řadí se k slavjanofilským
skladbám Čechovým z konce sedmdesátých let, k »tlandžáru«, k básni
}:·V buřanu«, k fantasii »Zimní noc«. Hrob Havlasův pod olivou,
platánem a cypřišem kavkazského pralesa se zjevuje. Není to osamělý,
zádumčivý rov v lesní houšti, jaký opěvoval \V alt \'lhitmann V'
rapsodii právě Sv. Cechem tlumočené neb nad jakým se na amerických
svých toulkách skláněl náš J. V. Sládek... opět přichyluie se líčení
Čechovo k Lermontovu: kdykoliv vyřkneš II Čecha Kavkaz, vždy se ti
ozve Lermontov. Tento zavírá podivuhodnou svou elegii »Památce
přítele« velebným obrazem končiny, kde odpočívá druh, jenž »moře
miloval a stepi tiché«:

»1'0 kolem neznámé tvé mohyly
modrá se němá ste]), a vznešený
stříbrným věncem Kavkaz jl ob,iímá;
nad mořem zadumán on ticho dřímá
iak velikán nad štítem skloněný,

vln kočujícícř1 slyše kolutlíní:

a moře černé šumí bez přesllÍrti ..• «

Sv. Cech nepředstavuje si hrobu fIavlasova v této prosté, ba
klasické velebě; jest to kypivé zátiší květin a keřů, ovoce a hmyzu, které
si svítivá polychromie v smyslném opojení vyvolává jako obraz
kavkazského pralesa, kde pějí sbory slavíků. Nťlhle unáší pták vzpomínky
poetu do dnů jeho pouti Kavkazem, a starý národopisný zájem se plně
probouzi. Trojí kmenový typ kráčí mimo rov českého junáka:
Gruzínka s náramky na kotnících, karavana velbloudů patřících Arméniim
či Tatarům, starý kozácký bojovník, opřený o píku. S elegičností, která
rrovází všecky Čechovy projevy lyrické od konce let sedmdesátých,
dává s bohem druhu pohřbenému v mládí na Kavkaze, ale právě v
zá162