Po několika létech vrátila se básnická obraznost Čechova ještě
dvakráte do kavkazské přírody, nehledala tam však ani pestré
národopisné změti, ani krvavých stop dějinného zápasu mezi dvěma plemeny
a dvojí vtrou, nýbrž pouze barvitý rámec krajinný pro čistě českou
idylu sentimentální lásky a pro právě čechovské rozčarování z
přeludu o básnické slávě. Bylo to po prvé, když básník, roztouženě
pohlížející do niv své mladosti, psal cyklickou řadu veršovaných
p0.vídek "Ve stínu lípy« a mezi domácí selanky vkládal obrázky s
pozadím exotickým; podruhé pak, když vypravovatel, účtující v
zádumčivé ironii s hodnotou vlastní proslulosti, vybíral z cestopisných
i>zápisků přítelových« hlubokou novelu »Sláva«. Jak smutný příběh
šumařllv a Annin, tak melancholický osud- Českého byronisty na
Kavkaze zasluhují výkladu a rozboru v souvislosti jiné.

Zádumčivým epilogem, v němž Svatopluk Čech ještě jedenkráte
vrací se silou malebného básníckého slova a s intensitou citového
prožití ke Kavkazu, jest lyrická báseň příležitostná z roku 1878 >,Na
hrob Havlasův«. Dne 25. listopadu 1877 skonal v Aleksandropoli po
bojích u Saganluku jako poddůstojník nižerodských dragounů
pětadvacetiletý český spisovatel Bohumil Havlasa, jenž za rusko-turecké války
jako nadšený- dobrovolník pospíšil pod orly ruské. O umělecké hodnotě
románu Havlasových, »V družině dobrodruha krále«, »Kněz Jan« a
»Tiché vody«, pronášeli současníci úsudky nestejné: jedni viděli v nich
bezpečné sliby do budoucnosti, obdivujíce se prudké fantasii, jiskřivé
vervě a šumivému proudu vypravování, valícího se spádně vpřed;
druzí vytýkali historickým románům i společenským povídkám ieho
napiO'stý nedostatek studia skutečnosti, nedbalou stavbu, chvatno11
povrchnost v provedení. Zato Havlasova osobnost, která jako hvězdná
létavice na krátko blyskla v literárnim životě českém, strhovala
oslnivým kouzlem všecky vrstevníky - k lásce neb k pohrdání. Havlasu
tísnily úzké hranice českého života, a domácí poměry společenské
svíraly jeho dobrodružnou povahu jako pouta. Měl idealistní požadavek
volného a stupňovaného bytí a nechtěl s něho sleviti, 1 kdy~ krok za
krokem jej odzbrojovala skutečnost a všednost; svůj toužný sen mínil
realis(JVati stíij co stůj. Byl často zklamán: ale když o;:,ouštěl Čechy,
aby se hlásil jako dobrovolník do bojů protitureckých, nebylo to jen
pro zklamání z domova; slovanské rytířské nadšení, které u mnohých
1.0