l1íka« !« Když projíždí prudce barvitými horami ímeretskými, zjeví se
mu před chatou ztepilá dívka, která se džbánem na hlavě schází
J( řece -- krajina i půvabné pohyby dívčiny zdají se mu živým
poZdI avem veršů Lermontovových. V bráně darielské, naproti ústí
mléčného Darielu do Tereku vzhlíží k zříceninám hradu Tamařina a
:->ředstavuje si »královnu andělských očí a ďábelské duše« tak, jak
zpíval o ní Lermontov v smyshlé a děsivé své romanci >: Tamara«,
ruské to obdobě tIeínovy »Loreley«. Za noční jízdy gruzínským
krajem uprostřed divokých lesů a proudech opojné vůně černého bezu
vybaví se náhte děsivě krásné obrazy ze »Mcyri« .které k své i k
čtenářově rozkoši znovu rozpřádá. Jako v těchto cestopisných
feuilIetonech, kráčí po stopách Lermontovovy poesie i v hlavním výtvoru,
zrozeném z dojmů kavkazské pouti v »Cerkesu«.

Nedlouho po návratu z cesty východní, ještě koncem roku 1874,
jal se Svatopluk Cech ve veršované povídce zpracovávati
národoJAsné 1 krajinné dojmy kavkazské, ale i ohlasy ruských poeht První
lláčrt jmenoval se »Šapsuch«, a z dochovaného zlomku, psaného v
rýmovanych iambech, poznáváme, že básník zprvu kolísal v slohovém
pojetí básně. Vstupní verše mají zřejmou intonaci národního epOsu
slovanského, ale pak vtírá se do kresby postav jakýsi pazvuk
sentimentální, a původní úsečnost ustupuje nepříjemné mnohomluvnosti.
Záhy odvraci se Čech od tohoto náběhu; nahrazuje iamb pádnějšími
a sevřel:ějšími trocheji, které yša:k leckde ještě volají po dbalém
pilníku metrického dělníka; vymycuje již z názvu básně příliš
individualisující označeni kmenové a voli obecnější, ale i .srozul11itelnější název
);Cerkes«. Počátkem roku 1875 byla skladba hotova a otištěna v
»Lumíru«, teprve po pěti letech zařazuje ji Cech do »Nové sbírky
veršovaných prací« a r. 1886 staví ji v čelo souboru »Cerkes a jiné básně«,
jejž přinesly Nerudovy »Poetícké besedy«, a kde vůbec převládala
poesie souvisící nějak s Cechovou výpravou černomořskou a
obrážejicí jeho nadšení pro východní a jižní Slovanstvo.

Vstup »Cerkesa« Čechova připomíná poněkud první oddíl
steinojmenné romance Pflegrovy; dva jezdci, junák a stařík, klušou skalami
a úvaly kavkazskými, u Pflegra Čerkesové, II Cecha kozáci. Kdežto
však Pfleger vpadá hned do dějového středu, předesílá malebný a
rétorický Cech vlastnímu epickému vypravování dosti rozsáhlý lÍvod,
založený na rozporu mrtvého klidu osamělé přírody a někdejších
rusko146