zajatkyně ie dívka odvážná a bojovná: vyviji se divoce ze chtivého
objetí svého únosce a vraždí jej vlastním jeho kinžálem; umírajfcí
Čerkes posledními silami vystřelí na půvabnou vražednici z pistole, a
mrtvoly obou ve tmách půlnočních se řítí do propasti. Motivická zásoba
Pflegrova převzata jest z ruských předloh, věčná nesmiřitelná zášt
mezi Rusy a Čerkesy, pomstychtivost jako vzpruha veškerého jednál1í
abreků, divoká a nezuolná touha smyslného Asiata po krásné
cizince, všeobecné vraždění tváři v tvář přírody horské. -- Pfleger spíše
hromadil a pracoval silně nanesenými barvami, než by byl vybíral
a propracovával motivy a dával koloritu vlastní laděnÍ. Jeho
krvežíznivé romanci chybí i prostota epická i prohloubení psychologické,
takže čtenář má spíše dojem zrýmovaného Marlínského než
počeštěného Lermontova. Zběžně a bez názornosti podal Pfleger také
krajinné zarámování těchto barbarských krvin. Jsou to velmi pobledlé
reminiscence knižní, když ličí odraz pochmurných a zamlžených hor
kavkazských v moři, bouření divých řek spadajících se šedivých
skalisek, modrý kouř poletující nad klidnými vískami, nebo lunu
zahalenou do mraků a zalévající po chvíli skály bledým světlem nebo
válečný ryk ozývající se z údolí do údolí: nikde nedovede básník, jehož
severské oko mělo vůbec málo vnimavosti barevné, vzbuditi v čtenáři
představu jižní, exotické přírody.

Na Svatopluka Čecha působil Kavkaz mocně od dob studentských.

Marlinskij-Bestužev, opěvaný svorně s Lermontovem elegií v
Koubkových »lirobech básníků slovanských«, z něhož překlady přinášel
horlivě »Lumír« Mikovcův, byl miláčkem jeho otce; Puškinův
»Kavkaz sk} plenik« a »Mcyri« Lermontovův náleželi k neJsilnějším sensacím
jeho mladistvé četby. Jak pod dojmem této oslnivé poesie okouzlovala
obraznost jinochovu krajina kavkazská~ vypravují nám jeho
'Vzpomínky; jak opájely ji krásné zjevy černobrvých Gruzínek, dosvědčují
obě verse první orientální básně Čechovy »Otrokynč« a »Kandiotky«.
Kavkazskou svou pout konal zbožně ve šlépějích Lermontovových
i Puskinových. Hned v úvodní kapitole »upomínek z východu« praví
vděčně: »Pro Slovana pak jest země tato dvojnásob zajímavá; dobylo!
ji Slovanstvo nejen zbraní, nýbrž i písní svou. První pěvci slovanští,
Lermontov, Puškin, stah se bardy jejími, a skvoucí její pel zaří z řady
n!'jkrásnějšich postav, které vytvořila poesie slovanská, s postav jako
JlDémon«, »Tamara«, »Mcyri«, nešťastná milenka »Kavkazského
plelO 145