rříteliRajevskému ))Kavkazského pleníka« a v předzpěvu pravl
Pflznačně. že jeho Parnasem se stal pochmurný pětihlavý poustevník
Beštaun. V kypivě osobní básni prosycené prudkým lYrismem jest
vedle zřejmého dědictví byronského mnoho svérázného vlastnictví
PLJskinova. Dvojice hrdinů jest z galerie Lordovy: blaseované
vyprahlé srdce novověkého rozervance rozbuší se na chvíli na krásný·ch
ňadrecil vášnivé a obětavé ženy, schopné veškerého sebezapření, ale
neloztaje ani tu ze svého přesycení a nudy. Puškíll podmaloval
protíklač ten etnicky a vložil do něho mnoho z vlastních zkušeností
citov}ch: ))zbytečný« člověk milující ilusionisticky ;vzda~ený přelud a
odstrkujicí nerozumně blízké štěstí skutečnosti jest nejen Rus, bojuiicí
na Kavkaze, ale i blíženec tehdejšího Puškina; krásná osvoboditelka
zajatcova, zraněná chimérou lásky marné a neukojené, pojala do své
okouzlujicí bytosti čerkeské vedle darů přírodního a původního
ženství také ony vlastnosti, jež právě dívčí postavy Puškinovy
vyznačuji, vášnivost a něhu, sílu citu i odvahu činu, dar slzí i mohutnost
sebepřemáhání; jest skutečně předchůdkyní Taťáninou. Kontrast I~usů
~ Čerkesů, který dotud byl pouze národopisný, stal se v pojetí genia
Pu.Škinova psychologickým, ba dostoupil tragické výše: čím jest
:>Kavkazský pleník« v podstatě než tragedií duše roztoužené po
spasení, ale neschopné přijmouti je?

Ruští kritikové shledávají význam básně jinde, v lyrické malbě
phudy kavkazské. Rada obrazu, které mladý Rus prožívá v
čerkeském zajetí, af jest to večerní poklid v aúlu, at soumrak objímající
svahy Kavkazu, at souhra ledových hor a lazurového nebe, at
váÍečný či loupežnický vzruch Čerkesův - vše to ukazuje objektivní
a téměř klasickou krajinomalbu Puškinovu v prvním rozpuku: Puškin
nikde nesplývá s touto divokou a zázračnou přírodou, která jest
požitkem jeho zátku a leckdy i úkojem jeho touhy po všem vzdáleném
a podivuhodném; jako jeho rek i on sám zůstává Cizincem vůči těmto
divům pevných obrysů a teplých barev. Doslov, kterým básník
doprovodil svou veršovanou povídku, pokouší se dáti byronskému příběhu
lásky na Kavkaze politicko-historickou perspektivu: doba čerkeské
slávy jest na sklonku, a na místo její vzchází čas válečného vítězství
ruských orlů nad Kavkazem; pěvec odvrací se od opuštěných aúhl,
aby hlásal triumfy Cicianova, Kotlarevského a J errnolova; i tento

141