jáku na Kavkaze, af o řadovém, at o důstojníku, čmí to s krajní
sympatií, ba s výmluvným nadšením: též Ha plastuna padlo mnoho svitů
z této idealísující z;iře. Opětovně prohlašuje Čech ruský vJ'boj na
Kavkaze jednak za přirozený důsledek neodolatelné expansezdravóho
ruského živlu na jih a na východ, jednak za blahodárnou, ano spasnou
událost dějinnou, která domorodce zachránila zároveň před
zhoubnými nesváry a krvavými násilnostmi vlastních samovládců i před
ukrutno~ti dobyvatelů mohamedánských, ohrožujících v důsledku své
rozpínavosti i jiŽllí končiny Ruska. Dědic panslavistických ,zásad
otcových a žák rusofilských našich buditelů nalezl právě zde
přílcžitost, aby osvědčil horoucí obdiv pro ruský a tím i slovanský
imperialism, jehož úspěch. skládal otevřeně do rukou ruského vojska. »Ku
podivu jadrné to dřevo, z něhož se vyřezává ruský voják. tIIedí5-li
na něho, poznáš teprve celou sílu, jaká dříme v mohutném pni lípy
slovanské a pochopuješ, čím tO,že rozepnouti mohla obrovskou sv oH
korunu nad třemi díly světa« - dí Cech v stati )iProjíždka
gruzínským krajem«, a improvisace »Čtmáctý gruzínský pluk«, do jejíhož
opojného vína kachetinského hází jižní teplá noc vonné okvětni lístky
růží, psána jest přímo na počest ruského důstojnictva. Tím
cestopisné fcuilletony Čechovy nabývají určité tendence politické a jsou
v~írazem rozhodné příklony básníkovy k ruské kultuře, příklony to,
již dovršila právě pout černomořská. Svatopluk Čech, který ne dlouho
přeIÍ tím v »Andělu« pil z hlubokého zdroje Lermontovova, připial se
zde přímo na tradici ruské poesie: »kouzlo sterého tajemstvÍ,
dřímajícího v lIlubok)'ch roklích a úžlabinách Kavkazu({, odhalili mu ještě
dříve, než vsedl na palubu »CesarevllY«, Marlinskij, Puškin,
Lermontov. '

!~uští básníci objevili žasnouCÍ Evropě Kavkaz a rázovitou krásu
jeh0 obyvatelstva. Dotud - nehledíme-li ke klasické tradici, kter[l
na vrcholy Elbrusu umísťovala Promethea a na pobřeží Kolchidy
Argonauty - kmitaly se ve verších západních poetů občas okouzlující
hlavy temnookých Čerkesek jako jedna z obětí orientální módě;
z ttchto krasavic nejproslulejší jest LeHa, milenka Byronova' »Giaura«,
kreslená zjedncdušCIl)Tmi rysy, které zvolna v slovesné tradici
poklesly na pouhou konvenčnost: kolikráte po té velebeny byly na
Orientálkách veliké hnědé oči gazelí, zkadeřen)' hyacintový vlas,
pohyb dokonalé šíje připomínající labuť, malá sněhobílá nožka?
Ne
139